Článek
„První orgasmus po desetiletích snažení s neznámým klukem na fesťáku.“
„Sex mě naučila žena, se kterou bychom se ve vztahu zabili.“
„Jela jsem trolejbusem a byl nacpaný k prasknutí. Ucítila jsem, že mi někdo sahá na zadek přes tepláky pod kalhotky. Cítila jsem vzrušení, ale i to, že je to špatně. Ale jsem za ten zážitek vděčná, protože mi to ukázalo, že moje tělo může prožívat něco nesmírně krásného.“
Vrtalo mi dlouho hlavou, proč formativní zážitky tak často přicházejí nečekaně, v nestandardních situacích, mimo oficiální partnerství, a dokonce v situacích, které jsou za hranou. Jsou spojené s lidmi, kteří v našem životě hrají jen epizodní roli, někdy jde dokonce i jen o vzpomínku, co převrátí sexuální život naruby. Proč má prchavý moment často větší transformační sílu než roky prožité v intimní blízkosti? Ale je to logické, pojďte se mnou nakouknout na vysvětlení biologie, psychologie či filozofie.
Motor touhy: Začíná to už v genech
Z pohledu neurovědy je náš mozek evolučně naprogramován, aby miloval novost. Nové podněty v něm spouští chemickou bouři očekávání a motivace, která je pro nás nesmírně uspokojující a hluboce se zapisuje do paměti. V dlouhodobém vztahu tato „chemie novosti“ přirozeně slábne a nahrazuje ji klidnější „chemie připoutání“. Někteří z nás mají silnější vrozenou touhu po tomto typu vzrušení, což jejich vnitřní pnutí ještě zesiluje. Je to vepsáno přímo v genech.
S biologií míchá koktejl našeho sexuálního života i psychologie a filozofie. Poznatky odborníků těchto věd říkají třeba to, že erotismus začíná tam, kde překračujeme hranice – ať už ty společenské, nebo naše vlastní. Riziko a tajemství aktivují v těle stav pohotovosti, který v kombinaci se vzrušením vytváří extrémně silný a zapamatovatelný prožitek. Vzniká tak směs pocitů, která může být matoucí, ale zároveň nesmírně živá.
Laboratoř skrytého já
Tyto nestandardní situace, a mohou být reálné, ale i jen prožité ve fantazii, fungují jako soukromá duševně-tělesná laboratoř. Mimo zavedené role partnera či rodiče si můžeme dovolit odložit masku a experimentovat se svými skrytými, často potlačenými částmi osobnosti. Právě oživená vzpomínka se může stát takovým prostorem, který je oproštěn od reálných následků a umožňuje plné a bezpečné prožití.
„Ocitla jsem se v místě, kde jsem prožila před skoro 20 lety milostný románek. Ten zážitek ve mně ožil. Ale s takovou silou!? Cítila jsem toho muže v celém svém těle, ale mnohem intenzivněji, než když ve mně tenkrát skutečně byl. Byla jsem jak zamilovaná, ale on tu nebyl. Ale byl tu můj manžel.“
Zní to jako zázrak, ale po pěti letech rozhovorů s lidmi o sexuálním životě a třech letech s odborníky na sexualitu už vím, že zázrak to není. A taky vím, že tyhle zázračné chvíle skutečně mohou udělat zázraky v životě, který pak přijde. Sexualita nám dává obrovský dar, že nás umí vtáhnout do stavu plného pohlcení, kdy se soustředíme jen na přítomný okamžik. Snáz to jde s náhlým impulsem, než ve stabilní vztahové konstelaci.
Jenže to vůbec neznamená, že bychom měli rezignovat na stabilní dlouhodobé vztahy, pokud chceme, aby nám to v posteli jiskřilo. Nejsou v tomto ohledu vůbec méněcenné. Nabízejí hloubku a důvěru, které v prchavých momentech chybí. Transformační zážitky nám jako reflektor osvětlí, jaké naše potřeby jsou v běžném životě nenaplněné – potřeba být viděn, objevovat, cítit se naplno živý.
„Vzpomínka na mého tehdejšího milence byla jenom taková pomůcka k tomu, abych přišla na to, že je TO ve mně. Že TO něco ve mně bylo pořád, akorát to spalo.“
Skutečné umění nemusí spočívat v honbě za dalšími intenzivními prožitky, ale v pochopení toho, co nám odhalily. V poznání, že zdroj té obrovské energie je v nás samých a že ji sami můžeme směrovat víc, než jsme si mysleli.
Když tuto energii přijmeme za svou, můžeme ji přinést zpět do svého života a začít ho měnit.
