Článek
31. května 2024 se na nádraží v Pardubicích sešli tři důležití muži. Tehdejší premiér Fiala, tehdejší ministr dopravy Kupka a tehdejší šéf Správy železnic Svoboda. Společně se zúčastnili slavnostního ukončení modernizace tohoto důležitého železničního uzlu, která začala v roce 2020 a stála téměř 7 miliard korun.
Pánové se usmívali, rozdávali rozhovory na všechny strany a pochvalovali si, jak se rekonstrukce nádraží povedla. Během obhlídky nově zrekonstruované stanice se také s úsměvem na tváři prošli po nové lávce nad hlavním nádražím (Premiér otevřel zastávku a lávku).
Tato lávka je poměrně důležitá a jejím hlavním účelem bylo spojit přednádraží a centrum města s dosud špatně dostupným sídlištěm Dukla. Navíc se tím zvýšila i bezpečnost, neboť před postavením lávky lidé často riskovali a zkracovali si cestu na Duklu přímo přes koleje, což bylo nebezpečné a nelegální.
A třetím významným přínosem lávky je alternativní vstup k vlakům. Pomocí výtahů a eskalátorů se z ní cestující dostanou přímo na jednotlivá nástupiště (1 až 5), aniž by museli procházet hlavní nádražní halou a podchodem.
A zde je kámen úrazu.
Kdyby se naši tři pánové zmínění v úvodu článku během slavnostní obhlídky lávky pozorněji dívali kolem sebe, museli by si zákonitě všimnout jedné věci.
Tubusy s eskalátory vedoucí z horní části lávky směrem dolů na jednotlivá nástupiště mají totiž jednu drobnou, avšak docela podstatnou vadu – tubusy, a tedy ani eskalátory totiž nejsou zboku nijak zakryty.
Zboku nezakryté tubusy s eskalátory na nádraží v Pardubicích.
Tubusy totiž mají pouze „střechu“ a jsou zakryty pouze shora a v nich umístěné eskalátory tudíž nejsou ze strany chráněny proti rozmarům počasí.
Co se tedy stane, pokud začne pršet nebo sněžit a navíc fouká vítr? I malé dítě napadne, že do eskalátorů, které nejsou zboku zakryty a chráněny může napršet a nasněžit.
A přesně to se také děje.
Mokré a zasněžené eskalátory v Pardubicích.
Mokré a zasněžené eskalátory (pohled shora).
Nejenže se eskalátory vlivem deště a sněhu a související vlhkosti rychleji opotřebovávají a zkracuje se jejich živostnost, ale samotný nástup na ně a výstup z nich po kluzkém sněhu je nebezpečný. Držení se rukama mokrých madel je již jen jakýmsi malým bonusem navíc.
Nebezpečný nástup a výstup z eskalátorů.
V případě nepřízně počasí jsou sníh a vlhkost téměř všude:
Sníh a voda na eskalátorech.
Sníh a vlhkost na eskalátorech.
Pokud si navíc na některém z nástupišť (např. č. 4) na chvíli stoupnete k dolní části eskalátorů a zaposloucháte se do jejich chodu, uslyšíte hlasitý, kvílivý skoro až strašidelný zvuk. A nemusíte ani stát poblíž – zřetelné vrzání nedávno instalovaných eskalátorů je slyšet na 15 až 20 metrů. Jasně to vypovídá o tom, že nové eskalátory nedostatečně ochráněné před vlhkostí a rozmary počasí již teď nejsou v optimálním stavu.
Uděláte-li totéž v Praze a stoupnete si k eskalátorům v tamním metru, zjistíte, že eskalátory jedou hladce a nehlučně, neboť se nacházejí uvnitř stanice a jsou kompletně chráněny proti povětrnostním podmínkám. Navíc jsou bezpečné a nehrozí na nich uklouznutí po mokrém sněhu.
Na nádraží v Pardubicích to může podobné – je ale potřeba je zakrýt a ochránit. Doufejme proto, že nakonec zvítězí zdravý rozum a tubusy s eskalátory budou buď celé trvale zakryty, nebo bude nainstalován systém, který by je v případě nepříznivého počasí umožnil zakrýt alespoň dočasně.
V konečném důsledku by to mohlo být i levnější, bezpečnější a efektivnější.
