Článek
Sedím u stolu v jedné pražské kavárně a nestačím se divit. Dovnitř totiž vstupují čtyři mladé dívky ve věku cca 15–18 let, přičemž tři z nich mají na nose brýle. Na baru si následně objednají kávu u dvou baristek ve věku kolem 20 let, přičemž jedna z nich, která obsluhuje pokladnu, má také brýle.
Když jdou poté brýlaté teenagerky od baru ke svému stolku, projdou kolem stolu, kde sedí o něco starší dívka ve věku cca 25 let – dívá se do mobilu a na nose má také brýle. Otočím se na druhou stranu a skrze sklo kavárny vidím na venkovní zahrádce sedět mladého muže ve věku 20–30 let. „Pro změnu“ opět kouká do mobilu a „pro změnu“ se na barevný svět na displeji opět dívá skrze skla v obroučkách.
Ještě před pár desetiletími by taková scéna byla naprosto nemyslitelná – brýle byly u takto mladých lidí spíše výjimkou než pravidlem.
Pak však přišla éra mobilů, tabletů, notebooků a displejů a skupiny dívek a mladíků s vadou zraku korigovanou různě tlustými skly dnes představují naprosto běžný výjev – zejména ve větších městech, kde lidé tráví méně času v přírodě a displeje a obrazovky jsou všudypřítomné.
Proč je to problém
Možná si řeknete – no a, tak prostě víc lidí nosí brýle, žádná tragédie. Navíc je to vlastně i hezký módní doplněk a řadě lidí sluší a vypadají jako sečtělí „sexy“ inteligenti.
Jenže brýle nejsou lék.
Jsou jen náplastí na problém, který se dál vyvíjí.
Čísla hovoří jasně a jsou alarmující:
Počet krátkozrakých dětí v Česku vzrostl za posledních deset let o více než 30 % (Krátkozrakost u dětí je stále častější! Jde o epidemii).
A není vůbec divu – ve vlaku, tramvaji nebo autobuse po celém Česku můžete dnes běžně vidět teenagera s tlustými, skoro „důchodcovskými“ brýlemi, který si dále kazí oči tím, že z pouhých 20 centimetrů intenzivně sleduje dění na displeji mobilu.
Navíc často působí dojmem, že ani neví o světě kolem a k tomu má nasazená sluchátka.
Jak takový teenager může později dopadnout lze občas vidět také: například v pražském metru cestovala nedávno padesátnice, která měla mobil „přilepený“ téměř na nose a na displej telefonu se dívala přes tlusté brýle a mezi nimi a displejem mobilu ještě druhou rukou držela zvětšovací sklo – tj. lupu.
Skoro až neuvěřitelné, ale pravdivé.
A to jsou na tom naši teenageři vlastně ještě dobře – v některých oblastech Číny, v Jižní Koreji, Japonsku či Singapuru je krátkozrakých 80 až 90 % studentů (Myopia - Myopia Institute).
Na vině jsou podle vědců tamější školy, v nichž děti už v brzkém věku nadměrně používají elektronické přístroje. Právě namáhání očí při práci s elektronikou je hlavním spouštěčem onemocnění.
Podle jedné australsko-singapurské studie se očekává, že do roku 2050 bude krátkozraká polovina lidstva – tj. asi 4 miliardy lidí – a miliarda lidí může oslepnout úplně (Studie: Lidstvu hrozí slepota. Za 30 let bude polovina světové populace špatně vidět - Aktuálně.cz).
Je to vlastně tak trochu tikající bomba.
Nyní se ještě jednou podívejme na výše popsanou situaci z kavárny v českém hlavním městě. Šest z osmi zmíněných mladých lidí v kavárně má na nose brýle, přičemž všichni jsou ve věku 17 až 25 let – je to náhoda?
Není.
Jsou to typičtí představitelé generace Z narození cca mezi lety 1996 a 2010, kteří již vyrůstali kompletně v digitální éře a život bez smartphonu, tabletu, notebooku či televize si vlastně nedokážou ani představit.
Někteří z nich sice krátkozrakost zdědí po rodičích a mají pro ni genetické předpoklady, ale u spousty z nich je to důsledek životního stylu – a ten lze při troše snahy změnit.
