Článek
Jak asi každý ví, druhá světová válka (1939–1945) byla nejničivějším válečným konfliktem v dějinách. Celkový počet obětí se odhaduje na zhruba 60 až 72 milionů lidí, možná i více.
Už se ale tolik neví, že někteří historici a analytici považují druhou světovou válku za pouhé pokračování té první (1914–1918) a dokonce se domnívají, že jde o jeden souvislý, třicetiletý konflikt, někdy také nazývaný „Evropská občanská válka“ či „Druhá třicetiletá válka“.
Slavný je také citát francouzského maršála Ferdinanda Focha v reakci na podepsání Versailleské mírové smlouvy, která oficiálně ukončila první světovou válku:
„To není mír, to je příměří na dvacet let“.
Podíváme-li se na celkový počet obětí první světové války, dospějeme k číslu cca 15 až 22 milionů osob.
A vyjdeme-li z předpokladu, že se jednalo o jeden souvislý konflikt, tj. o jakousi Druhou třicetiletou válku, a sečteme celkový počet obětí 1. a 2. světové války, dospějeme k číslu přibližně 75 až 94 milionů osob.
A na počátku toho všeho bylo zdánlivě drobné, bezvýznamné pochybení jednoho českého řidiče, který odbočil do špatné ulice - a jak uvidíme níže, nešlo vlastně ani o chybu v pravém slova smyslu, neboť řidič za tu „chybu“ ve skutečnosti v podstatě nemohl.
Řidič vozu smrti
28. června 1914 se Sarajevo probudilo do dne, který měl být oslavou. Následník rakousko‑uherského trůnu František Ferdinand d’Este přijel na oficiální návštěvu Bosny a Hercegoviny. Doprovázela ho manželka Žofie Chotková a v čele jejich automobilu seděl Leopold Lojka, rodák z Telče a zkušený šofér, který měl za několik hodin navždy a nechtěně vstoupit do dějin.
Atmosféra byla napjatá, ale slavnostní. Jen málokdo tušil, že v ulicích města číhá skupina mladých nacionalistů, odhodlaných zasadit monarchii smrtící ránu.
Kolem desáté dopoledne se kolona automobilů přiblížila k mostu, kde čekal atentátník Nedeljko Čabrinović. Jeho bomba však dopadla na špatné auto a výbuch následník přežil. Program pokračoval, byť s nervozitou a změněnou trasou.
A právě zde se začal psát příběh, který se stal symbolem nevyzpytatelnosti dějin.
Po návštěvě radnice se kolona vydala zpět. Po prvním neúspěšném atentátu bombou se bezpečnostní důstojníci rozhodli změnit trasu, aby se vyhnuli centru.
Řidič Lojka ale o změně nevěděl – nikdo mu ji neoznámil.
Kolona vyjela od radnice a Lojka – neinformovaný o změně trasy a zvyklý na původní plán cesty – na jedné z křižovatek automaticky odbočil doprava do ulice Franje Josipa (Franz-Josef-Straße).
Doprovodní důstojníci na zadním sedadle (včetně hraběte Harracha) na něj začali křičet, že má jet rovně. Lojka tedy zastavil, aby mohl zařadit zpátečku a vrátit se na správný směr - auto v tu chvíli stálo přímo před obchodem Schiller’s Delicatessen.
Jenže právě tam stál i Gavrilo Princip, jeden z atentátníků, který po ranním neúspěchu téměř rezignoval. Když spatřil auto s následníkem trůnu, které se před ním nečekaně zastavilo, jako by mu osud sám podal zbraň do ruky.
Vystoupil z chodníku, zvedl pistoli a vypálil dva výstřely. Jeden zasáhl Žofii, druhý Františka Ferdinanda. Oba během několika minut zemřeli v Lojkově automobilu.
V tu chvíli se Sarajevo ponořilo do chaosu a Evropa se začala řítit do propasti - za měsíc Rakousko-Uhersko vyhlašuje válku Srbsku a v tu chvíli nikdo netuší, že právě vypuká Druhá třicetiletá válka, která se zastaví až v roce 1945 a vyžádá si cca 90 milionů obětí.
Lojkovy pocity viny
Lojka byl do konce života pronásledován pocitem viny. Tvrdil, že kdyby neuposlechl rozkazu k zastavení a jel dál, mohl atentát zmařit. Nikdy se netajil tím, že si osudnou chvíli přehrával znovu a znovu. Ne jako vinu, ale jako břemeno člověka, který byl příliš blízko okamžiku, jenž změnil svět.
Lojka přežil první světovou válku a po jejím konci se vrátil do Brna, kde provozoval hostinec. Tam také v roce 1926 zemřel, zřejmě s pocitem viny za miliony mrtvých. To ještě netušil, že „Druhá třicetiletá válka“ není zdaleka u konce a že za třináct let začne její závěrečné a ještě dramatičtější vyvrcholení.
Příběh Leopolda Lojky je připomínkou, že dějiny nejsou jen výsledkem velkých plánů a politických strategií. Z „chyby“ na sarajevské křižovatce se stal symbol, ale ne proto, že by Lojka nesl vinu - pouze poslechl rozkaz - ale protože ukázala, jak křehká může být rovnováha světa.
A přestože světová válka měla hluboké kořeny, krátké a náhodné zastavení v jedné sarajevské ulici vytvořilo prostor, v němž se zrodil výstřel, který otřásl celou planetou.
Zdroje:
