Článek
Pokud žijete dlouhodobě v Česku a rozhlížíte se kolem sebe nebo si občas přečtete zprávy, určitě jste ty tři nepřehlédnutelné trendy zaregistrovali. Přibývá lidí, kteří nosí brýle. Přibývá těch, kteří mají na těle vytetovaný nějaký obrázek či nápis. A zároveň roste počet osob, kteří mají původ v nějaké cizí zemi – většinou na východ od Česka.
Zdali jsou to trendy pozitivní, nebo naopak negativní ponecháme na laskavém čtenáři, jsou ale natolik očividné a zřejmé, že stojí za to jim věnovat pár řádek.
Krátkozraké Česko
Je to skoro jako malá epidemie: kamkoliv dnes v Česku přijdete, vidíte čím dál více lidi s brýlemi. Navíc většinou nejde o nějaké stařenky či stařečky nad hrobem, a dokonce ani o lidi středního věku – alarmující je skutečnost, že se často jedná o velmi mladé lidi, teenagery nebo dokonce děti.
Za posledních deset let vzrostl počet krátkozrakých dětí přibližně o 30 %. V Česku trpí krátkozrakostí již přes 200 tisíc dětí, přičemž za nárůstem stojí především dlouhodobé sledování displejů (mobilů, tabletů) a celkově zvýšená zátěž očí při pohledu do blízka.
Odborníci upozorňují, že děti tráví stále méně času venku, což omezuje pobyt očí na přirozeném denním světle, které působí jako prevence proti prodlužování oční koule (příčina krátkozrakosti).
Proces prodlužování je nejrychlejší v dětství a dospívání, kdy je oko ve vývinu.
Pokud jde o celkovou populaci, již teď totiž trpí v České republice krátkozrakostí (myopií) přibližně 30 % populace, což odpovídá zhruba 3,2 milionu lidí. Tento počet dlouhodobě roste a odhaduje se, že do roku 2050 může postihnout až polovinu světové i české populace.
Jak někdo vtipně poznamenal, typický Čech bude mít možná za 50 let brýle silné jako dna od zavařovacích sklenic…
Potetovaní Češi
Jakmile se venku oteplí a lidé uloží bundy, svetry a dlouhé kalhoty do skříní, vynoří se v „plné kráse“ na světlo další silný fenomén dnešního Česka – tetování.
Zájem o tetování v České republice dlouhodobě roste a počet potetovaných lidí se zvyšuje.
Tetování se u řady lidí stalo běžným módním doplňkem a je velmi populární zejména u mladší generace, přičemž tetovací salony jsou dnes v Praze a dalších městech skoro tak běžné jako kadeřnictví.
Pro některé se stává i jakýmsi uměleckým a osobním vyjádřením, tedy způsobem, jak vyjádřit své hodnoty, životní etapy nebo emoce. Navíc již s sebou nenese nějaké velké stigma, i když však stále existuje určitá část populace, která na potetované lidi nahlíží negativněji.
Zde malá „odbočka“ do Ameriky – slavný kavárenský řetězec Starbucks (který je největší na světě) uplatňoval až do roku 2014 striktní zákaz tetování u zaměstnanců, kteří jednají přímo se zákazníky (na baru, u pokladny apod.). Tito lidé tedy museli svá případná tetování schovat pod dlouhé oblečení.
Od roku 2014 pak „povolily ledy“ a firma aktualizovala svůj dress code tak, že povolila viditelná tetování (s výjimkou obličeje a krku), a podpořila tak sebevyjádření svých lidí a jejich začlenění do kolektivu.
Inu, časy se mění – a navíc, když přijde nějaký trend z mimořádně vlivné a ekonomicky silné Ameriky, má to dopad i na další části světa, Česko nevyjímaje – právě třeba u baristů v různých kavárnách po celém Česku si lze často všimnout, že mají na kůži nějaké to tetování nebo dokonce piercing.
V Česku přibývá nejen potetovaných lidí obecně, ale také těch, kteří mají potetovanou velkou část těla – přesná data neexistují, ale odhady z let 2024/2025 naznačují, že tetování má zhruba 15 % Čechů. Ale pozor – vědci odhadují, že v polovině jednadvacátého století ho budou mít čtyři z deseti žen a tři z deseti mužů.
Na závěr snad jen krátce o zdravotních rizicích – nové studie naznačují, že tetovací barvivo se tělem přemisťuje a proniká i do dalších míst, včetně lymfatických uzlin. Ty jsou přitom důležitou součástí imunitního systému, který pomáhá bojovat s infekcemi a filtrovat škodlivé látky z těla.
Podle těchto studií by tedy potetovaní lidé – zvlášť ti s velmi rozsáhlým tetováním – mohli mít větší pravděpodobnost vzniku rakoviny. Každý si tedy musí zvážit sám za sebe, zda „do toho půjde“ i přes možná související rizika.
Cizinců přibývá, přibývá a přibývá
Ať se to škarohlídům líbí, nebo ne, Česko je přes veškeré chyby poměrně bohatá, bezpečná a úspěšná země. Není tedy náhoda, že sem už několik desítek let od Sametové revoluce proudí stále více lidí z ciziny, aby se zde dočasně nebo dokonce natrvalo usadili.
Kdybychom to řekli nediplomaticky, jsou to lidé z méně rozvinutých, méně úspěšných nebo méně bezpečných zemí, kteří zde hledají lepší materiální a platové podmínky a vyšší životní úroveň, pořádek či bezpečí.
Čísla hovoří jasně: ještě v roce 2015 bylo v Česku necelých 470 tisíc cizinců, v roce 2021 jich bylo už 660 tisíc a po ruské invazi na Ukrajinu jejich počet „explodoval“ vysoko nad hranici 1 milionu lidí. Výsledkem je, že v roce 2025 žilo v Česku již 1 131 197 cizinců, což je absolutní rekord.
Je mimochodem zajímavé, že i poměrně malé ekonomické a společenské rozdíly mezi Českem a např. Slovenskem vedou k dramatickému rozdílu v migraci: v Česku totiž žije zhruba 4–5× více Slováků než Čechů na Slovensku (120–150 tisíc oproti 30 tisícům) – a to dokonce i přesto, že má Slovensko poloviční počet obyvatel, a tedy i dvojnásobně menší „zásobu potenciálních migrantů“. V reálu je tedy rozdíl ve směru migrace ještě výraznější.
Každopádně asi není tajemstvím, že zdaleka nejvíc cizinců pochází z Ukrajiny a dále ze zmíněného Slovenska a Vietnamu. Významnější zastoupení mají také osoby původem z Ruska, Rumunska a Polska, přičemž mezi nejvíce rostoucí menšiny cizinců v ČR se v poslední době také řadí Filipínci, Mongolové a Číňané.
Když to tedy uzavřeme s humorem, je tedy docela klidně možné, že typickým českým jídlem bude za 50 let polévka Pho a k tomu vepřo-knedlo-zelo nebo ukrajinský boršč se svíčkovou na smetaně či haluškami.
Možná je ale jedno, jak bude typický Čech vypadat. Důležitější je, že se měníme – a že to vůbec nemusí být známka úpadku, ale naopak dynamicky se rozvíjející a úspěšné země.
Zdroje:
