Článek
Sdílela má příbuzná, když si potřebovala ulevit z toho opravdu překvapení. Mně se spíše nabízí otázka – to ani po tolika letech společného soužití nedokáže svého partnera odhadnout? Proč chce být nutně překvapená? Nakonec, vždyť jí přání splnil a překvapil ji. Jen se nekonala ta romantika. Jenže ta do vztahu stále patří, ať už jste na začátku či po třiceti letech. Máte snad jiný názor?
Kdo je vinen, když se překvapení nepovede? Ten, kdo ho čeká nebo ten, kdo ho dává? Možná, že nejlepší překvapení je to, o kterém se mluví. Říct si, co si přejeme. I když to pak není takové překvapení, vyhnete se zklamání a předejdete spoustě nedorozumění.
Anastázie
Když se mi sestřenice svěřovala, napadla mě jiná kamarádka. Anastázie, která si umí zařídit romantiku, i když by ji její muž sám nevymyslel. Ta, když chce „překvapení“ od manžela, naočkuje své kamarádky. Ty se s jejím mužem neočekávaně setkají a podstrčí mu myšlenku například wellness víkendu či právě té romantické večeře při svíčkách. A Anastázie, při přijímání dárkového voucheru na wellness či té večeře, projevuje takové nadšení a ovace, že je její manžel v sedmém nebi. Zdá se vám to falešné?
Co je lepší? Být nemile překvapena nebo mile? Toť otázka
Když se vrátím k mé sestřence, která se procházela v létě ve vojenských zákopech namísto toho, aby si spolu s manželem vyšli ruku v ruce na Petřín, cítila jsem z ní obrovské zklamání. Čí to byla vina? Lze vůbec mluvit o nějaké vině? Chtěla překvapení, dostala ho. Otázkou je, zda si dárek nenadělil spíš její muž.
Kdo z vás, milí muži, by daroval své dlouholeté lásce a krásce výlet do vojenského muzea? Netoužil spíš muž po tomto dárku? Přijde mi, že jsme uhodili hřebíček na hlavičku. Vážení muži, když se stane, že pro vaši drahou polovičku vybíráte překvapení, myslíte při nákupu dárku na ni nebo spíše na sebe? A dokážete to od sebe vůbec oddělit?
Vilemína
Mám spoustu kamarádek a ta třetí (a ne poslední) má z hlediska žen obrovské štěstí. A FAKT je to pravda. Jen si představte, že Vilemínku pozval její nadcházející na víkendový pobyt někam do lesů, kde zmizí z civilizace. Budou jen oni dva a společné chvilky stráví v přírodě. Oba jsou romanticky nastaveni. Milá s nadšením souhlasila. Jenže to netušila, co ten její připraví za překvapení. Podotýkám, že tentokrát naprosto pohádkové.
Měli totiž před svatbou. Teď si představte: přijeli do nějakého srubu, Vilemínka otevře dveře a první, co uvidí, je lahev šampaňského v chladícím válci, kytici růží, a to není všechno! Ode dveří až k posteli je cesta protknuta lístky růží a na posteli samozřejmě z těchto lístečků vytvořené srdce!
„Jak z blbýho americkýho filmu,“ podotkla má známá ze zákopů.
Pokud si myslíte, že se to nestalo, věřte, že stalo. Která žena by neskočila tomu svému na krk, vášnivě ho neobjala a nespočinula s ním v manželském loži se vším všudy? Alespoň tak znělo pokračování těchto dvou natolik, že už jsou skutečnými manželi. A romantika jede dál.
A my ostatní, co vláčíme nákupy s rukama jako salámy, zvedáme přepravky plné piv, vaříme dennodenně z čerstvých surovin, lítáme jako berušky od pračky ke sporáku a k žehlení, co my? Také se nám dostává takové úcty a něžnosti, jako křehkým princeznám, které neumí vzít vařečku do ruky?
Co tedy s tím? Jak se vyhnout zklamání? Máte na výběr: buď budete trpět v zákopech, nebo si sami zajistíte romantiku. Anebo máte takového manžela jako Vilemínka?
