Článek
Doba, ve které dnes děti vyrůstají, tak trochu rodičům nepřeje. Dříve byly děti se svými rodiči v daleko častějším kontaktu. Komunikovali, hráli společně hry, jezdili na výlety. V současnosti dítě k tomu, aby se zabavilo, rodiče nepotřebuje. Existují přece mobilní telefony. Na těch je k dispozici takové zábavy, že se dítě rozhodně nudit nebude.
Žijeme v době, kdy naše děti ovládají techniku lépe než my. Často nás tak poučují, co máme dělat a jak postupovat, když chceme ve svých chytrých zařízeních něčeho docílit. To je nesporná výhoda toho, že dnešní mladí se už do doby internetu a chytrých telefonů narodili. Horší už je to ale s jejich výchovou.
Rodiče své děti milují. Někdy až moc. Zatímco dříve dětem stačilo málo, dnes bývají náročnější než jakákoli generace před nimi. Vinu na tom nesou i rodiče, kteří si o svém dítěti myslí, že je jedinečné. Dost často se s tím netají ani před dítětem, takže to pak může nabýt dojmu, že to tak skutečně je, ač to nemusí být úplně pravda. Dnes ale dětem nestačí vlídné slovo, pohlazení, hezký dárek k narozeninám a k Vánocům. A rodiče si je tak často kupují. Peníze jsou to, co dokáže děti donutit, aby měly hotové domácí úkoly, aby splnily domácí práce a aby byly včas doma. S rodiči toho času tolik nestráví. Rodiče to vědí, a tak se snaží, aby dětem nic nechybělo. A to opět řeší penězi.
Peníze, peníze a zase peníze. Dnešní děti se bez nich na rozdíl od starších generací před nimi neobjedou. Využívají je každodenně, avšak jejich pravou hodnotu neznají. Nemají představu o tom, co stojí za každou tisícikorunou, kterou si na rodičích vyprosí. Mzdám svých rodičů se často vysmívají. Za takové mzdy, za které pracují jejich rodiče, by nepracovaly.
Vrcholem je to, že o své rodiče nejeví podstatný zájem. Vědí, že jejich rodiče jednou zestárnou, ale absolutně si nepřipouští, že se o ně třeba jednou budou starat. Vrátí jim péči, kterou jim poskytovali, když byly ještě dětmi. To u nich nepřipadá v úvahu. Mají představu, že jakmile se osamostatní a nebudou rodiče potřebovat, aby jim finančně vypomáhali, pak už je nebudou zajímat.
Na otázku, zda se o své rodiče ve stáří postarají, odpovídají vesměs záporně. O své rodiče se v žádném případě starat nechtějí, budou mít přece vlastní starosti. A tohle by stálo čas a peníze. To je ta vděčnost, ke které jsme si tím nekonečným rozmazlováním naše děti vychovali.
Snad ale jednou pochopí, že jejich mladistvá představa byla zcela mylná a že na své rodiče nezanevřou. Pokud by to totiž udělaly, řítila by se naše společnost někam, odkud by nebylo návratu. Pořád ale ještě máme čas vychovat z našich dětí důstojnou budoucí generaci, které nebudeme mít strach předat řízení našeho státu.
Zpracováno na základě:
