Článek
Karel Havlíček Borovský svůj život prožil v 19. století a stal se jednou z důležitých postav Národního obrození. Bývá označován jako zakladatel žurnalistiky a novinář, k tomu byl ještě uznávaným spisovatelem, básníkem a politikem. Některé z jeho děl patří ve školách do povinné četby a úryvky z jeho děl jako byl například Křest svatého Vladimíra, Tyrolské elegie nebo Král Lávra bývají uváděny v čítankách.
Jenže na Karlu Havlíčku Borovském byla spáchána velká křivda. V článcích svého časopisu Slovan, který vydával, se strefoval i do vídeňského absolutismu, což se císařství samozřejmě nelíbilo. Havlíček sice následně časopis přestal vydávat, přesto byl obviněn hned za dva uveřejněné články. Soud se konal v roce 1851 v Kutné Hoře, avšak jeho obhajoba byla tak skvěle zvládnutá, že nemohlo padnout jiné rozhodnutí, než že je Havlíček nevinen.
I přesto si ale pro něj o měsíc později přišli příslušníci tehdejších bezpečnostních sborů až do jeho domu. Havlíčkovi bylo oznámeno, že bude odvezen do exilu. Aby ale nikomu neprozradil místo svého vyhnanství, bude mu sděleno až za hranicemi. A tak se také stalo. Pouhé dvě hodiny měl Havlíček na to, aby se sbalil a rozloučil se s rodinou. Z takového jednání byl doslova šokován.
Havlíček byl odvezen na území dnešní Itálie do Brixenu v Jižním Tyrolsku. Tam bydlel v podnájmu, který hradilo císařství a k tomu navíc dostával ročně 400 zlatých na obživu, také z financí Rakouska. Přestože si Havlíček stěžoval, že s takto nízkým příjmem nemůže vyžít, rozhodně se v té době nejednalo o malé peníze. Dělník v továrně pobíral v té době mezi 100 až 200 zlatými ročně, farář kolem 300 zlatých. Po příjezdu Havlíčkovy rodiny v následujícím roce mu byl tento příspěvek ještě navýšen. Měli pronajatý malebný domek se zahradou, jedli v restauracích, z hostinců si nechávali donášet víno. Rodina Borovských navíc trpěla tuberkulózou, takže jim pobyt na zdravém vzduchu v Alpách nevýslovně pomohl.
Přestože bylo jeho vyhnanství očividná nespravedlnost, Havlíček se měl v exilu i s celou svojí rodinou doslova královsky. Vůbec se to nedá srovnávat s nepohodlím pozdějších politických vězňů. I přesto se Borovský stále snažil dostal zpátky do Čech. Rodinu poslal zpět už na podzim roku 1854 a sám dostal povolení k návratu na jaře následujícího roku.
Doma ho ale žádné štěstí nečekalo. Už cestou do Německého Brodu, dnes Havlíčkova Brodu, se dozvěděl o smrti své milované ženy, která měsíc před jeho návratem podlehla tuberkulóze. Tato nemoc byla následně zjištěna u něho i u jeho dcery. Jeho zdraví se zhoršovalo a finanční prostředky docházely. Havlíčka totiž nikdo nechtěl zaměstnat. Netrvalo dlouho a Havlíček své nemoci podlehl. Zemřel v roce 1856 ve věku nedožitých 35 let.
Zpracováno na základě:
