Článek
Film vypadá na první pohled velmi nevinně. Zpracovává příběh Bílé paní, Perchty z Borštejna, která vystupuje ze svého obrazu, aby ve vesnici konala dobro. Místní lidé její konání oslavují, avšak úřadům se její počínání hrubě nelíbí. Nejdříve si přisvojují její zásluhy, následně uvádějí její dobré skutky do původního stavu.
Satira zde naráží na nelogičnost jednání tehdejšího režimu. Když si jedna z vesnických žen přeje vodovod, Perchta jí ho kouzlem přes noc nainstaluje, avšak úřady přistoupí k jeho demolici, protože na něj žena neměla povolení a nebyla na ní řada. Úřady jsou zde zástupci komunistického režimu a jednají proti zájmu obyvatel vesnice, jen aby dodržovaly všechny postupy.
V černobílém snímku se objevila řada hereckých es tehdejší doby a film byl tak jedinečný i po stránce svého obsazení. Vedle Vlastimila Brodského tu exceluje i Rudolf Hrušínský nejstarší, Miloš Kopecký, Jiřina Bohdalová nebo Josef Pek. Film režíroval Zdeněk Podskalský a světlo světa spatřil snímek v roce 1965.
Po svém vzniku byl film veřejností přijat velmi kladně. V době politického uvolňování a následného pražského jara Československo tento film zbožňovalo. Dělal si legraci z režimu. Kdo chtěl, našel si ve filmu spoustu narážek na komunistickou propagandu, a komunisté dělali, že tam žádné takové narážky nejsou.
Jenže pak přišla doba normalizace a film zamířil do trezoru. Vysílal se tak pouhých pět let, definitivně zakázán byl v roce 1970. A v trezoru setrval prakticky až do sametové revoluce. Jeho obnovená premiéra se konala až v roce 1989. Film je sám o sobě skvělou komedií, která hereckými výkony českých filmových legend dokáže pobavit i dnes. Často tak bývá reprízován i na televizních obrazovkách.
Nejlépe tehdejší satiru vystihuje závěrečná scéna filmu, ve které vedení obce otevírá nový most přes řeku Komonici. Žádný takový most tam ale není. Lidé i přesto jdou, jako kdyby tam byl. Všichni se tím pádem koupou. Plavou přes řeku a skandují: „Ať žije nový most!“ Tato scéna, stejně jako mnoho dalších, skvěle vystihuje tehdejší náladu v Československu. Na závěrečnou scénu se můžete podívat i ve videu.
Film brzy oslaví výročí 60 let od svého natočení. Svým skrytým významem je ale zcela nadčasový a poplatný jakékoli době. Ukazuje nám, jak může být špatná ideologie nebezpečná a jak mohou být lidé slepí a poslušní, jen aby nedráždili politickou moc.
Přestože film ležel skoro 20 let v trezoru, patří k tomu nejlepší, co v rámci české kinematografii v období komunismu vzniklo, a tak už navždy bude vzpomínán jako satira, která si mezi řádky z komunismu utahovala.
Zpracováno na základě:
a na základě sledování filmu Bílá pání
