Článek
Stalo se mi asi před dvěma týdny, že jsem zaspal na důležité jednání. Rychle jsem vylétl z postele, udělal to nejnutnější a vyběhl jsem z bytu. Měl jsem to opravdu jen tak tak a každá ztracená minuta pro mě znamenala případné nepříjemnosti. Jen co jsem vyběhl před dům, spatřil jsem přijíždět tramvaj na blízkou zastávku. Přidal jsem tak do kroku, abych ji stihl.
Nebyl jsem ale tak rychlý, jak jsem si myslel. Lidé do tramvaje už nastoupili a já stále ještě dobíhal. Dveře se ale stále nezavřely. Říkal jsem si, že mě asi řidič viděl a že na mě čeká. Tak jsem ještě přidal do kroku a za dalších deset vteřin jsem konečně doběhl k tramvaji.
Jenže právě v ten moment řidič zavřel dveře. Podíval jsem se na místo, kde seděl, a viděl jsem jen jeho úsměv od ucha k uchu. Normálně se mi vysmíval do obličeje. Za tu dobu, co jsme koukali jeden na druhého, bych stačil nastoupit třikrát. Jenže tohle byla škodolibost a schválnost.
Pak se tramvaj rozjela a já jen pozoroval, jak mi drahocenné minuty mizí v dáli. Od rána jsem byl naštvaný na sebe, že jsem vstal pozdě, teď jsem ale svůj vztek přesměroval na toho řidiče tramvaje, který mi tak zkomplikoval moji cestu na schůzku. V tu chvíli jsem ho proklínal.
No na schůzku jsem pak dorazil skutečně se zpožděním, nedalo se nic dělat. Naštěstí to na průběh mého jednání nemělo vliv. Po schůzce jsem se ale potřeboval dostat zpět domů a k tomu jsem hodlal použít znovu tramvaj. Jaké bylo ale moje překvapení, když v přijíždějící tramvaji, na kterou už jsem tedy s předstihem čekal, seděl stejný řidič. Jeho nepříjemný pohled mi zase otrávil den. V poklidu jsem ale nastoupil, posadil se a sledoval, co se venku děje.
Přestože všichni už byli ve voze, řidič stále nezavíral dveře. A tak jsem se rozhlédl po okolí, abych zjistit, co se děje. Na tramvaj dobíhala žena ve věku padesáti a šedesáti let. A mě to ihned napadlo. Snad ji neudělá to samé, co mně.
Jenže jsem se mýlil. Řidič skutečně znovu počkal, až paní doběhne, pak jí zavřel dveře před nosem, vysmál se jí a odjel. Celý ten vztek, který jsem měl ráno, se dostavil znovu. Byl jsem rád, že sedím v druhém voze, protože kdybych v tu chvíli mohl dojít k řidiči, asi bych mu řekl něco nepěkného.
Co z toho ti lidé mají? Dělají ostatním naschvály a vyžívají se v jejich neštěstí. Však ono jednou přijde i na tohoto řidiče. A pak si možná řekne, že se měl k lidem, kteří k němu nastupovali do tramvaje, chovat trochu líp.
Zpracováno na základě vlastního zážitku.
