Článek
Fialova slova o platech jako v Německu stále rezonují českou společností. Bylo tedy logické, že v relaci 15 minut s Kateřinou Perknerovou na to přijde řeč. Fialova argumentace ale byla minimálně zcestná. Snažil se svá slova překroutit a zahrál to do outu s tím, že platy jako v Německu jsou jeho cíl a že si musíme dávat vysoké cíle, jinak nikdy ničeho nedosáhneme. Nezapomněl také zkritizoval českou náturu, která podle něj hledá jen argumenty k tomu, proč něco nejde.
Jenže to odporuje tomu, co Fiala v Otázkách Václava Moravce řekl. Nyní se to sice snažil překroutit, aby to vypadalo, že to je pouze cíl, který si stanovil a že i když ho pravděpodobně nedosáhneme, bude mít ta snaha na Českou republiku veskrze pozitivní dopad. Petr Fiala by si měl ale uvědomit, že je premiérem státu, který od něj očekává přesnost a jednoznačnost. V pořadu České televize řekl doslova toto: „Tři roky jsou málo na to. Já potřebuju osm let. A bude to. A budeme mít platy jako v Německu. A budeme mít univerzity v té špičce. A budeme tu mít špičkové firmy a nebudeme žádná montovna.“ Možná by tak neškodila větší opatrnost v tom, co premiér říká. Je rozdíl mezi dobře znějícím ale nesplnitelným cílem a slibem, který je deklarován jako fakt.
V rozhovoru ale přišla řeč i na další citlivá témata. Fiala se vyjádřil například k tématu závislosti na ruském plynu. Snažil se obhájit fakt, že na ruském plynu nejsme závislí, přestože z Ruska k nám proudí asi 94 procent plynu. Jeho argumentace zde byla sice věcná, avšak řadě laiků a občanů Česka nesrozumitelná. Závislostí na ruském plynu se totiž míní to, že Česko nemá jinou možnost než brát plyn z Ruska. V současnosti sice bereme plyn také z Ruska přes řadu prostředníků, ale máme možnost ho brát i odjinud. Zkrátka si zvolíme tu variantu, která je pro nás výhodnější. A to podle Fialy znamená nezávislost na ruském plynu.
Mimo jiné Fiala přislíbil i snížení cen energií v příštím roce. Tak uvidíme, zda se alespoň tento slib naplní. Co se ale Fialovi rozhodně odpustit nedá, je část rozhovoru, která se vztahovala ke státnímu rozpočtu. Komentoval totiž nespokojenost poradců prezidenta Pavla s rozpočtem na příští rok. Ten má podle nich jednak nadhodnocené příjmy, jednak se v nich počítá se zákony, které v současné době ještě neplatí, dokonce nebyly ani schváleny.
V této části rozhovoru Fiala řekl čistou lež: „My jsme i ve velmi kritické situaci dokázali ty rozpočty trefovat mnohem lépe než předcházející vlády.“ Statistiky a čísla však hovoří zcela jinak. Stačí se na webu ministerstva financí podívat na deficity státního rozpočtu za uplynulé roky. Když si vezmeme například údaje za posledních deset let, vidíme, že v roce 2014 byl deficit státního rozpočtu 77,8 miliardy, v následujících letech se snižoval, v roce 2016 byl dokonce v přebytku o 61,8 miliardy. Roky 2017 a 2018 přinesly poměrně vyrovnaný rozpočet (-6,2 a +2,9 miliardy). Rok 2019 pak přinesl zhoršení na -28,5 miliardy a propastné byly i první dva covidové roky 2020 a 2021 (-367,4 a -419,7 miliardy). Kromě těchto posledních dvou let ale byly všechny schodky státního rozpočtu předchozích vlád lepší než ty, které má vláda Petra Fialy.
Vláda Petra Fialy začala úřadovat v prosinci 2021. Za rok 2022 byl schodek státního rozpočtu 360,4 miliardy, za rok 2023 to bylo 288,5 miliardy a letos by to mělo být 252 miliard. V celé historii samostatné České republiky, pomineme-li ony první dva covidové roky, trefovaly státní rozpočet lépe všechny vlády, tudíž se dá tvrzení Petra Fialy označit za lživé. Jeho slova se totiž dají snadno vyvrátit a čísla jsou velmi snadno ověřitelná.
Premiér by měl za každých okolností svému národu říkat pravdu. Lhát jen proto, aby mu neklesly preference ve volbách do Poslanecké sněmovny, které se budou konat v příštím roce, je naprostá nehoráznost. Nechová se ale Petr Fiala právě tak?
Zpracováno na základě:
