Článek
Harpyje pralesní je obávaný dravec. Když je nouze o potravu, spokojí se i s drobnými živočichy, jako jsou například myši. Jenže v zásadě volí lov daleko větších živočichů. Na jejím jídelníčku můžeme objevit jiné ptáky, savce i hady. Ojedinělé nejsou ani její útoky na lenochody či opice. V našich krajích se jí však nemusíme obávat. Jejím domovem byla původně Jižní Amerika, dnes ji můžeme najít i v zalesněných oblastech střední Ameriky.
Harpyje je velmi rychlým letcem. Pokud stíhá svou oběť, může dosáhnout rychlosti téměř devadesát kilometrů v hodině. A takové rychlosti už jen tak něco neuteče. Děsí ale i svým vzhledem. Tím, že patří k největším létavým ptákům na světě, dorůstá úctyhodných rozměrů. Někteří jedinci mohou mít až velikost dospělého člověka. Když roztáhne křídla, jejich rozpětí dosahuje i dvou metrů. Mnoho zvířat se tak má před tímto velikánem na pozoru.
A protože má harpyje na nohou drápy, které jsou běžně dlouhé kolem třinácti centimetrů, troufne si i na mnohem větší živočichy, než je ona sama. Samice má v tomto ještě lepší postavení než samec. Bývá totiž mohutnější a váží až dvakrát tolik co samec. Na první pohled z ní jde strach.
Když se na ni ale zadíváte, zjistíte, že je to úžasné a nádherné zvíře. Přestože si na ni skoro žádný živočich netroufne a sama harpyje se dožívá až třiceti pěti let života, ocitl se tento živočišný druh na prahu vyhubení. A na vině je samozřejmě člověk. Za všechno může vzácné peří, které se na těle harpyje nachází.
Všechno mají na svědomí pytláci, kteří začali harpyji ve velkém lovit, aby na jejím peří zbohatli. Tím se počet jedinců tohoto druhu razantně snížil. Přestože byly harpyje následně zařazeny na seznam chráněných živočichů, pytláci s jejich lovem nepřestali. To ale není jediný problém, se kterým se vymírající druh musí potýkat. Postupné odlesňování harpyjím ničí jejich přirozené prostředí, ve kterém jsou schopny přivést na svět svá mláďata. A když se přestávají množit, je to jen další hrozba pro celý druh.
Rozmnožování harpyjí je totiž složitý a zdlouhavý proces. Nejprve je třeba najít vhodné místo, kde si tento pták postaví hnízdo. To musí být vysoko v korunách stromů a mívá průměr až jeden a půl metru. Vejce však může snášet nejdříve po třech letech a obvykle snese jen jedno nebo dvě. I z tohoto důvodu není tak jednoduché počet v přírodě žijících harpyjí rychle zvýšit, aby se dostal z krizových čísel.
Harpyje jako druh ptáka znali už před několika tisíci lety staří Římané a Řekové. Harpyje dala pojmenování mýtické bytosti, která je napůl člověkem a napůl ptákem. Někdy se tak i dnešní harpyje označují jako bájná stvoření.
Zpracováno na základě:
