Článek
Když se řekne Istanbul, spousta z nás si bude myslet, že řeč je o hlavním městě Turecka. To ale není pravda. Hlavním městem Turecka je už přes sto let Ankara, přestože ta leží mnohem více na východ a je mnohem menší než Istanbul. Žije v ní jen přes pět milionů obyvatel, kdežto Istanbul, největší turecké město, je co do počtu obyvatel jeden a půl násobně větší než Česká republika. Ano, i když se to zdá neuvěřitelně, v tomto městě žije necelých šestnáct milionů obyvatel.
Istanbul je rozdělen na dvě části, na evropskou a na asijskou. V praxi tak městem prochází hranice mezi Evropou a Asií, kterou zde vytváří Středozemní moře Bosporským průlivem. Evropská část Istanbulu je ta historicky cennější. Je to v podstatě to, co bylo dříve nazýváno Konstantinopolí či Cařihradem. Asijská část vznikla později jako rozsáhlá panství a zahrady s výhledy na moře a starý Instabul. Dnes je však tato část charakterizována jako místo s velkou koncentrací zábavních podniků, nákupních středisek a obchodů.
Hagia Sofia
Pokud Istanbul návštěvník nezná, takřka povinně se musí podívat na čtyři jeho jedinečná místa. Město je to totiž prastaré, a tak tu můžeme objevit památky, nad kterými se nám bude tajit dech. Většina z nás, tedy i ti, kteří Istanbul nikdy nenavštívili, jistě budou znát mešitu nazvanou Hagia Sofia. Jedná se o jednu z nejstarších staveb uctívačů islamů i o jednu z nejikoničtějších sakrálních staveb světa. V první polovině 20. století byla sice odsvěcena a začala sloužit jako muzeum, v roce 2020 se však do ní vrátily pravidelné modlitby.
Za zmínku ale stojí možná ještě velkolepější Modrá mešita, někdy také mešita sultána Ahmeda. Ta byla sice postavena mnohem později, konkrétně na začátku 17. století, avšak i přesto je jedním z hlavním symbolů Istanbulu a pohled na ni je dechberoucí.
Galatská věz
Istanbul je místo, kde se prolíná nejen Evropa s Asií, ale také křesťanství s islámem. Na jeho území totiž stojí i řada křesťanských kostelů včetně Galatské věže, které se také říká Kristova věž. Ta tu původně stála již od 6. století, zničena však byla během křížových výprav na začátku 13. století. Znovu ji tu postavili až obyvatelé italského Janova ve 14. století. V té době oblast kolem Galatské věže k Istanbulu nepatřila, Janované si tu tak postavili na pahorku vlastní malé městečko a věž jim měla sloužit k tomu, aby měli přehled o tom, co se děje v Byzantské říši. Tato oblast pro ně byla velmi výhodným místem pro obchod s orientem.
V dnešní době se stala instanbulskou ikonou i Yerebatanská cisterna. Proslavil ji zejména filmový snímek na motivy dobrodružného románu Dana Browna Inferno. Odehrává se v ní finále celého příběhu. Jedná se o podzemní vodojem vybudovaný ještě v době antiky. Když do ní sestoupíme, ocitneme se v nádherném prostoru plném sloupů vystupujících z vody. A my se zde můžeme procházet po spleti lávek a obdivovat starověké umění. Voda tu stále je a sahá těsně pod lávky, po kterých chodí návštěvníci. Skrze vodu je pak celá cisterna barevně nasvícena. Místo samotné leží jen malý kousek od Hagie Sophie, ale návštěvu těchto prostor návštěvník zkrátka vynechat nesmí. Je to totiž něco úchvatného.
Yerebatanská cisterna
Istanbul je perlou mezi evropskými městy, přestože jeho poloha na hranici Evropy ho tak trochu neprávem posouvá za její hranici. V posledních letech se ale do tohoto města sjíždí čím dál více turistů, kteří chtějí v Evropě objevovat i jiná místa, než jsou ta nejznámější.
Zpracováno na základě:
