Článek
Úřad práce na Novodvorské ulici v Praze je velmi vytíženým pracovištěm. Sdružuje totiž hned několik městských obvodů, mezi nimi i Prahu 4 či Prahu 10. Na úřadě jsme se byli zeptat jen na informace ohledně příspěvku na bydlení a strávili jsme tam dvě a půl hodiny, než na nás vyšla řada.
Odbavovací hala, odkud byli klienti voláni k jednotlivým přepážkách byla narvaná až k prasknutí. U přepážek byl sice namalovaný modrý pruh, který značil diskrétní zónu, slyšet ale bylo stejně každé slovo. Mezi klientem a pracovnicí byla totiž skleněná stěna, takže na sebe oba účastníci rozhovoru museli doslova křičet, aby se slyšeli. A tak si i my vyposlechli několik příběhů.
Nejčastěji si lidé stěžovali na příspěvek na bydlení. Žádost podávali již před několika měsíci a přestože pro ně byl příspěvek z finančního hlediska stěžejní, stále žádné peníze ani rozhodnutí neobdrželi. V některých případech tak lidé na vyřízení své žádosti čekali i půl roku. A důvod, který pracovnici nejčastěji opakovali? „Nezlobte se, je nás tady málo.“
A protože je na Úřadu práce Novodvorská jen jedna odbavovací hala, setká se tam člověk s lidmi, kteří žádají o různé dávky. A proto se tam v době naší návštěvy vyskytovali i cizinci. Jenže ty moc nepochodili. Drtivá většina pracovnic neuměla anglicky vůbec, některé se sice snažily, ale jejich angličtina byla na dost špatné úrovni. Často tak docházelo k nedorozuměním a prodlevám a čekací doba na odbavení se prodlužovala.
Vrcholem byl rozhovor zaměstnankyně s cizinkou. Přestože zaměstnankyně věděla, že jí klientka nerozumí, stále na ni mluvila česky. Chtěla po ní občanský průkaz a dokonce na ni zvyšovala hlas. Když klientka stále nechápala, vyjela na ni zaměstnankyně se slovy: „Jestli neumíte česky, tak si najměte překladatele!“ To bylo sice trochu drsné, ale klientka tomu stejně nerozuměla.
Nervozita v průběhu dne stoupala, někteří klienti začínali být i agresivní. Hádali se dokonce mezi sebou. Nejhorší bylo, když jste si stoupli do cesty někomu tak, že pak neviděl na vyvolávací zařízení, které ukazovalo, jaké pořadové číslo je právě na řadě. To pak neváhali klienti použít i vulgárnější slova.
Za dobu, co jsme tam strávili, lidí stále přibývalo. Nekonečné fronty pak ještě prodloužily obědové pauzy. Situace na tomto úřadu práce byla opravdu zoufalá. A lidé, kteří tam stráví i několik hodin, z toho automaticky viní pracovnice u přepážek. Jenže to jejich vina tak úplně není. Dělají, co mohou. Jenže to zkrátka nestíhají. A musí být pro ně jistě velmi psychicky náročné takový tlak stížností a námitek pravidelně snášet. Za to jim patří všechna čest.
Zpracováno na základě vlastního zážitku a:
