Článek
Železniční most vedoucí z Výtoně přes Vltavu na Smíchov nemá své vlastní pojmenování. Často se tak lidé liší v jeho pojmenovávání. Někteří mu říkají vyšehradský nebo most pod Vyšehradem, jiní zase výtoňský či most na Výtoni, někteří ho dokonce nazývají Smíchovským mostem. Terminologie však není to podstatné. Most je totiž doslova v havarijním stavu.
Most byl pro potřeby železnice postaven v roce 1872, zásadně přestavěn pak byl v roce 1901. Tuto novou podobu si zachoval a dnes je chráněnou kulturní památkou. Jenže sloužit má především právě železnici. A to už kvůli svému stavu tak úplně nezvládá. Na mostě jsou sice dvě koleje, aby byl možný plynulý provoz z jedné strany Vltavy na druhou a v opačném směru současně.
Jenže současný stav mostu nedovoluje, aby po něm projížděly dva vlaky najednou. Vjet na něm tak může vždy pouze jeden a to ještě velmi omezenou rychlostí, která přepravu z pražského hlavního nádraží na smíchovské nádraží značně prodlužuje. Maximální povolená rychlost na mostě, která zaručuje bezpečnost pro cestující i pro stabilitu mostu, je 20 kilometrů v hodině. I tak ale člověk při jeho přejezdu nemá úplně dobrý pocit.
Už roky se spekuluje o tom, co se s mostem bude dít, a stále nebylo definitivně rozhodnuto. Jedna z variant je rekonstrukce mostu tak, aby byla chráněná památka zachována v co možná nejvěrnější podobě. Druhá varianta ale počítá s návrhem zcela nového mostu, který by ten stávající nahradil. Zůstaly by pouze pilíře, na které by byla stavba usazena. Zastánci této varianty argumentují tím, že původní most je ve stavu, kdy už nejde zachránit. Navíc se objevují tlaky na to, aby měl most po rekonstrukci o kolej víc, protože současná dvoukolejná doprava už není pro potřeby Prahy dostačující.
Jenže tyto dva znesvářené tábory neustále blokují jakoukoli činnost na mostě. Po mostě v havarijním stavu se stále jezdí i s rizikem, že jednou vlak na druhý konec nedojede, místo toho, aby se trať okamžitě odklonila jinudy a začalo se s pracemi. Každý přejezd po takzvaném výtoňském mostě je tak adrenalinem nejen pro obsluhu vlaku, ale i pro cestující, kterým není jízda po takovém mostě vůbec příjemná.
Je sice alarmující, že se kulturní památka nechala zchátrat až do takového stavu, že její oprava pravděpodobně nebude možná. Pokud tomu ale tak skutečně je, postavme most jiný, který zajistí bezpečnost všem, kteří po něm cestují.
Zpracováno na základě:
