Článek
Co bychom dělali, kdybychom doma neměli ledničku nebo mrazák? No museli bychom kupovat pouze čerstvé potraviny vhodné k okamžité konzumaci, případně trvanlivé potraviny, které nemusí být v chladu. Pro člověka by to ale v praxi znamenalo, že by musel chodit téměř denně nakupovat.
My máme to štěstí, že si můžeme dojít do nejbližšího obchodu a vše si koupit. Starověké civilizace ale tuto možnost neměly. Musely si vystačit s úrodou, která byla jednou, někdy dvakrát do roka. Co ale třeba s takovým masem z uloveného či chovaného zvířete? Něco se samozřejmě snědlo ihned, něco se usušilo. A pak přišla na řadu otázku, co s tím zbytkem.
Už středověké domy byly vybaveny sklepy, kde byla taková teplota, aby v ní určité typy potravin dokázaly přečkat měsíce. Vzpomeňme si na naše babičky a dědy, jak dávali na zimu do sklepa jablka nebo brambory. Jenže to jsme stále v nedávné minulosti. My musíme jít ještě mnohem dál. Vraťme se o více než dva tisíce let zpět a podívejme se do jedné pouštní oblasti, kde by nikdo takové skladování potravin ani nepředpokládal.
Jeden z íránských „mrazáků“
V Íránu došlo totiž k objevu takzvaného yakhchālu. Tímto slovem se dá označit budova sloužící jako starověký mrazák. Tento íránský je tak unikátní, protože umožňoval uchovávání potravin i na tak horkém místě, jako byla místní poušť. Takto navržená stavba dokázala uchovat potraviny i po dobu několika měsíců.
Část stavby tohoto typu se nachází v podzemí, o čem svědčí i její název, který můžeme do češtiny přeložit jako ledová jáma. Nad povrchem ale bylo možné spatřit, jak se stavba kupolovitě zužuje do špičky. Aby stavba posloužila svému účelu, muselo se při její stavbě postupovat s největší opatrností. Použity mohly být jen specifické druhy materiálu, zejména hlína, písek a vápno, které odolávají i vysokým teplotám. Pak se stavba musela něčím odizolovat, aby se venkovní žár nedostal dovnitř chladírny. K tomu posloužil především popel a srsti nejrůznějších zvířat, kterými se musela stavba obložit, doslova zasypat, až do výšky asi dvou metrů.
Tímto způsobem zde dokázala již starověká civilizace vytvořit tak nízkou a stabilní teplotu, že tu nerozmrzl ani led. Kde ale takový led vzít? Když padla na krajinu zima, přiváděla se do mrazáku voda. Ta se tu pak nechávala zamrznout. Vytvořený led, který neroztál ani během léta, pak chladil uložené potraviny. Stavba byla navíc odvětrávaná, aby zde nedocházelo k plesnivění potravin.
Protože byla okolní půda poměrně neúrodná, nesloužil tento starověký mrazák k uchovávání vypěstovaných plodin. Ukládalo se do něj především maso, které pak mohlo být kdykoli tepelně zpracováno. Jednalo většinou o maso z chovných kusů dobytka, které tato civilizace chovala. Takto pak mohla říše, ve které byl mrazák kdysi postaven, vyniknout mezi ostatními. Kultura a technika Perské říše totiž uchvacuje dodnes.
Zpracováno:
