Článek
Můj bratr byl vždy trochu pomalejší. Ve škole mu to moc nešlo a s velkou námahou dodělal učňák. Empatie k druhému člověku je mu absolutně cizí a myslí jenom na sebe. Za to já jsem to dotáhl až k vysokoškolskému titulu a vždy jsem se o své rodiče staral. Přece jen díky nim jsem se dostal až tak daleko. Mám jim tedy být za co vděčný a taky je mám velmi rád.
Můj bratr je o tři roky mladší než já. Je mu přes třicet a stále bydlí s rodiči. Ve svém zaměstnání sice nebere nějaké převratné peníze, vlastní bydlení by si ale dovolit mohl. Jenže nechce. Nejprve jsem si myslel, že je to z důvodu, že mu vyhovuje takzvaný „mama hotel“, jak se dnes říká. A sice že je spokojený, když přijde domů, má uvařeno, vypráno, vyžehleno a nemusí se o nic starat. Rodiče po něm navíc žádné finance nechtějí, takže je to pro něj v každém ohledu výhra. Když jsem ale zjistil, co za tím opravdu stojí, byl jsem doslova v šoku.
S bratrem nemáme úplně ty nejlepší vztahy, když se ale někde sejdeme, tak se normálně bavíme. Až doposud jsem mezi námi nepociťoval nějakou zášť. Při poslední rodinné oslavě si ale stěžoval, jak ho to doma nebaví a jak ho rodiče vytáčí. Stěžoval si zejména, že nemá chvíli soukromí a klid. Zeptal jsem se ho, proč se tedy neodstěhuje. Na to mi ale odsekl větou: „To víš, že jo. A až rodiče umřou, tak budeš dědit i ty.“
Nechápal jsem, co tím myslí a proč vůbec zmiňuje smrt rodičů. Stále si ale trval na svém. Snažil jsem se mu vysvětlit, že budu dědit tak jako tak, protože po smrti rodičů bude jejich majetek rozdělen rovnoměrně mezi bratry. Vypadal ale, jako by mě vůbec neposlouchal. Nakonec z něj vypadlo, že to jen kvůli dědictví se ještě neodstěhoval. Má totiž za to, že pokud bude s rodiči bydlet v jednom bytě v době jejich smrti, pak bude jediným univerzálním dědicem právě on a já nedostanu ani korunu.
Nejdřív jsem si myslel, že si ze mě asi dělá legraci. Pak mi ale vzhledem k jeho pomalejšímu chápání došlo, že to asi skutečně myslí vážně. Když jsem se mu celou věc snažil vysvětlit a uvést jeho slova na pravou míru, nejdříve mě zaraženě pozoroval a pak zase opakoval to svoje. Že si to zjišťoval u nějakého kamaráda a že ten se v tom vyzná, tak nechápe, proč by měl poslouchat mě a věřit mi.
Raději jsem hovoru zanechal. Po celý den jsem byl ale doslova konsternovaný. Můj vlastní bratr bydlí i po třicítce s rodiči z jediného důvodu. Chce mě tím připravit o dědictví. Nevím, čím jsem si to zasloužil, ale můj bratr bude asi velice překvapen, až ten čas nastane. Každopádně po tomto rozhovoru asi nemám chuť s bratrem udržovat jakýkoli vztah, či s ním být jakkoli v kontaktu. Lidsky mě zklamal, jak jen bratr bratra zklamat může. I tak mám ale strach o to, co s ním bude, až už nebude mít ten jeho oblíbený „mama hotel“.
Zpracováno na základě vlastního zážitku.
