Článek
Dovolená u moře. Moment, na který se mnoho pracujících lidí těší celý rok, někdy i déle. Na dovolenou se totiž mohou vydat až v momentě, kdy si na ni naspoří a kdy dostanou v práci volno, aby mohli vycestovat. My takhle jezdili s rodinou každý rok. Pravidelně to bylo Chorvatsko. Líbilo se nám, že je tam poměrně levně, takže jsme s sebou nemuseli vozit jídlo. Zároveň tam ale bylo krásně čisté moře a nádherná příroda se spoustou památek a zajímavostí, které se daly navštívit, když člověk nechtěl celou dovolenou ležet u moře.
Loni ale u mě ale Chorvatsko skončilo. Přítelkyně tam dostala pokutu za to, že si z pláže odskočila domů. Nejprve ji zastavili cestou do apartmánu, že není možné, aby se po městě pohybovala v bikinách. Řešili to naštěstí pouze napomenutím. Když se ale pak vrátila na pláž, pokutě se nevyhnula. Nechala si totiž na pláži ručník, aby jí nikdo nezabral místo. Jiná hlídka jí zde dala pokutu ve výši 50 eur a bylo jí řečeno, že tohle tu velmi přísně hlídají. Já dostal pokutu za rychlou jízdu, kdy jsem asi o pět kilometrů v hodině překročil povolenou rychlost. To mě rozpálilo doslova do běla.
V rámci naší dovolené jsme strávili i dva dny v Dubrovníku. Parkoviště, kde jsme nechali naše auto se ale nacházelo téměř kilometr od našeho ubytování. Byli jsme si vědomi, že v Dubrovníku je zákaz kolečkových kufrů. Jenže, když jsem ten skoro kilometr musel nést kufr v ruce, byl jsem z toho nesmyslného zákazu doslova frustrovaný.
Řekli jsme si, že Chorvatsko už nikdy. A chtěli jsme si spravit náladu v krásné Itálii. Tento přímořský stát jsme ale měli vždy za dražší destinaci, než je Chorvatsko i Česká republika. Hned po příjezdu jsme ale byli mile překvapeni přijatelnými cenami. A to jsme tam bydleli přímo u moře nedaleko hlavního města.
A protože byl Řím tak blízko, bylo nemožné ho při naší dovolené vynechat. Vyrazili jsme tam na celodenní výlet. Musím uznat, že se jedná o nádherné město, kterému se jiné evropské metropole jen těžko vyrovnají. Právem se honosí titulem věčné město. I tam se mi ale stala velká nepříjemnost.
Když jsme se snažili dostat k Fontáně di Trevi, abychom viděli tu jedinečnost, kterou tato vyhlášená památka nabízí, museli jsme se doslova prodírat davem. Byla tu hlava na hlavě. Pamatuji si, že se v tu chvíli o mě otřel takový nepříjemně vyhlížející mladík. Já to ale nijak neřešil, ono to tam ani jinak nešlo.
Jenže, když jsme se k fontáně dostali, chtěl jsem si ji vyfotit. Sáhl jsem do kapsy a mobil nikde. S největší pravděpodobností měl na svědomí jeho zmizení právě ten mladík. A já byl bez telefonu. Začalo obvolávání mobilního operátora, blokace karty a podobně. Zbytek dne jsem si tak v Římě už příliš neužil.
Po těchto incidentech v Chorvatsku a v Itálii jsem si řekl, že letos k moři nepojedeme. Vždyť Česko je nádherná země, která toho může mnoho nabídnout. A tak vyrazíme po krásách Česka a budeme doufat, že nás podobné nepříjemnosti čekat nebudou.
Zpracováno na základě vlastního zážitku s využitím:
