Článek
Nové české pohádky nestojí za nic. Z něžnosti a kouzelnosti těch starých jim totiž zbylo pramálo. Proto se i dnes diváci rádi vracejí k reprízám stokrát vysílaných pohádkových příběhů. Na Vánoce si tak raději pustíme Šíleně smutnou princeznu, Byl jednou jeden král, S čerty nejsou žerty nebo Tři oříšky pro Popelku. Novým pohádkám sice dáme šanci, dost často jsme ale po jejich shlédnutí přinejmenším rozčarovaní.
Pohádky jako Peklo s princeznou, Princ Mamánek nebo Tajemství staré bambitky nás prostě neuchvátí. Nutno podotknout, že samozřejmě existují výjimky. Oba díly Anděla Páně jsou nádhernou podívanou plnou smíchu a zábavy. I Princezna zakletá v čase sklidila úspěch, přestože se spíše než o pohádku jedná o fantasy příběh s množství soubojů a násilí.
V mnoha případech ale nadšení nejsme. A většina z nás asi nebude nadšená i ze zcela nové pohádky Martiny Adamcové, která měla premiéru letos v květnu. Jmenuje se Princezna na hrášku a láká na krásné filmové lokace i zvučná jména, jako je Dagmar Havlová, Lucie Vondráčková nebo Pavel Kříž. Jenže ani tito ostřílení herci ale v pohádce nepřesvědčili. Filmový scénář byl totiž tak nekvalitní, že ani ten nejlepší herec by s tím nedokázal nic udělat. Jinak skvělá herečka Lucie Vondráčková zde působí, jako kdyby to byl její vůbec první film. Je nepřirozená a strojená. Její výkon v tomto filmu rozhodně nelze hodnotit kladně.
Příběhově je pohádka úplně mimo. O tématu Princezny na hrášku pojednává jen okrajově, název je tak značně zavádějící. Lidové téma o princezně, která nedokáže usnout, když má v loži kuličku hrášku, je jednoduché a dnešního diváka ničím nezaujme. A zřejmě proto dali tvůrci průchod své fantazii a aby z příběhu vznikl skutečně celovečerní film, natáhli jeho stopáž nejrůznějšími vedlejšími zápletkami, které byly naprosto nesmyslné a často končily ve ztracenu. Nelogický a nesmyslný scénář dělá z příběhu doslova frašku. Charakter postav a jejich motivace k činům není přesně daná, chovají se nelogicky a nikdo vlastně neví, koho si má v pohádce oblíbit a koho nikoli.
Dalším doslova tragickým prvkem je pak audiovizuální stránka příběhu. Film se sice odehrává na nádherných lokacích, které měly potenciál zaujmout jak děti, tak rodiče, ale ve výsledku je divák ani tolik nevnímá. Je totiž nepříjemně překvapen amatérismem, s jakým byla pohádka natočena. Záběry kamer, střihy, rušivé písně. To vše jen diváka utvrzuje v tom, že i někteří dnešní studenti filmových škol by svůj amatérský film dokázali natočit lépe. A zvuková stránka filmu je snad na tom ještě hůře. Snímek má totiž velmi špatný zvuk a některým replikám není vůbec rozumět. To by si ale měli tvůrci před vypuštění filmu do světa ověřit a případné nesrozumitelné pasáže ve studiu předabovat.
Princezna na hrášku je fraškou a doslova urážkou kvalitních starých českých pohádek. Uráží rozum dospělých, kteří při ní musí bez nadsázky trpět. Nenadchne ale určitě ani děti školního věku. Nemá jim totiž co nabídnout.
Zpracováno na základě:
