Článek
Miloslav Ransdorf byl členem komunistické strany již od roku 1972, do politiky se však zapojil až po sametové revoluci s touhou očistit jméno této levicové partaje a stát jednou z hlavních tváří takzvaných demokratických komunistů. A to se mu dařilo. Lidé jej měli rádi. Byl totiž rozvážný, na veřejnosti mluvil vždy rozumně a snažil se bojovat za svá přesvědčení.
Kromě toho byl Ransdorf i jedním z nejinteligentnějších polistopadových poslanců. Kromě vysokoškolského vzdělání a titulů doktora filozofie a kandidáta věd, měl talent především na jazyky. Podle vlastních slov hovořil plynně čtrnácti cizími jazyky. Pomineme-li ty nejrozšířenější, patřila do jeho jazykové zásoby například i finština, srbochorvatšina nebo nizozemština. K těmto čtrnácti jazykům si rád ale přečetl i staré spisy v latině, starořečtině či hebrejštině.
Poslancem Federálního shromáždění a následně Poslanecké sněmovny se stal již v roce 1990 a až na malou přestávku mezi roky 1992 až 1996 jím byl nepřetržitě do roku 2004. K tomu ještě od roku 1993 vykonával funkci místopředsedy KSČM. Po vstupu ČR do Evropské unie byl i českým lidem zvolen jako europoslanec.
Jenže právě toto období bylo začátkem konce jeho oblíbenosti. Ransdorfa začala provázet řada skandálů, která začala ničit jeho do té doby neposkvrněný obrázek u českých občanů. V roce 2006 přišel o velké množství finanční prostředků, protože nakoupil zdařilé padělky cenným uměleckých děl. Následně na něj byla v roce 2012 za nesplácení dluhů uvalena exekuce. Důvodem byly jednak nesplacené půjčky na stavbu vily, jednak i financování vlastní volební kampaně.
Ransdorf ztratil ale i lidskou tvář. Mezi roky 2007 až 2010 způsobil hned tři dopravní nehody, při nichž došlo ke zraněním chodců. Všechny nehody zavinil svou nedbalostí, existují dokonce i fotografie, na kterých drží Ransdorf za jízdy u ucha mobilní telefon. Protože se v té době jednalo o europoslance, byly tyto skandály velmi silně mediálně propírány.
Ranou jeho oblíbenosti byla i aféra, při které se řešil jeho spánek v Evropském parlamentu. Ještě více se ale řešil skandál, při němž měl Ransdorf údajně každý den přijít do budovy Evropského parlamentu, aby se tam zapsal na prezenční listinu, následně pak hned zase odešel. Za každý takový podpis měl totiž podle dostupných informací obdržet poslanecké náhrady ve výši 300 euro. Tato kauza byla tehdy označena jako zneužívání poslaneckých náhrad.
V roce 2015 byl pak zatčen spolu s dalšími lidmi ve švýcarské bance při pokusu o výběr 350 milionů eur na falešné doklady. Obvinění se následně sice neprokázala a Ransdorf měl dostat i odškodnění, tlak, který byl v té době na něj vyvinut, však jeho chatrné zdraví podlomil natolik, že měsíc a půl po tomto incidentu zemřel. Jeho žena ho našla doma v bezvědomí a zavolala záchrannou službu. Zachránit se ho už nepodařilo. Bylo mu teprve 62 let.
Tak skončil jeden z nejoblíbenějších politiků po roce 1989. Důvěru lidí častými skandály zcela ztratil, i přesto v den jeho smrti odešla z tohoto světa naprosto výjimečná a mimořádně inteligentní osobnost.
Zpracováno na základě:
