Článek
Je to už pár let, co jsem měl vztah s dívkou, o které jsem si myslel, že je ta pravá. Byli jsme spolu už skoro dva roky a pořád nám všechno krásně klapalo. Ani jsme se nehádali. Byl jsem ale bláhový, když jsem si myslel, že nám to vydrží. V tu dobu už totiž udržovala poměr s někým jiným.
Už nějaký ten měsíc jsme bydleli spolu. Na víkend jsem vymyslel návštěvu mých rodičů, kde jsme již dlouho nebyli, ale přítelkyně byla proti. Tvrdila, že jí není moc dobře a chtěla zůstat doma. Pro mě to problém nebyl. Rodiče ji stejně moc nemuseli. Jenže jsem se rozhodl ji překvapit a vrátit se o den dřív, abychom si mohli udělat ještě krásnou společnou neděli.
Vrátil jsem se v sobotu pozdě večer s lahví šumivého vína. Otevřel jsem dveře od našeho bytu. Nebyla ani v obývacím pokoji, ani v kuchyni. Divil bych se, kdyby už spala. Jak jsem se ale blížil ke dveřím do ložnice, slyšel jsem podivné zvuky. Zvuky, které naznačovaly, že tam rozhodně není sama, mi zvedly krevní tlak tak, že jsem měl úplně tmu před očima. Byl jsem připraven na rvačku s případným sokem. Když jsem ale otevřel dveře od ložnice, úplně jsem zkameněl.
Ležela tam v posteli s mým nejlepším kamarádem. Chtěl jsem něco říct, ale nešlo to. Nevydal jsem ani hlásku. Otočil jsem se a vypochodoval jsem z našeho bytu. V nejbližší hospodě jsem si dal pár panáků, abych zapomněl na to, co jsem viděl. Přítelkyně mě podvádí s mým nejlepším kamarádem. Jak to a proč?
Přespal jsem na hotelu a ráno odjel na pár dní k rodičům, abych celou věc vstřebal. Sešli jsme se až asi za týden, abychom si řekli co a jak. Omluvila se mi. Přiznala, že už to trvalo asi dva měsíce a že se do mého nejlepšího kamaráda zamilovala, jenže nevěděla, jak mi to má říct. Nechtěl jsem dělat scény. Byt byl pronajatý na mé jméno, takže jsem jí dal čas, ať si něco najde, sbalí se a odejde. Od té doby jsem ani ji, ani mého kamaráda už neviděl.
Je to už víc jak tři roky, co se tohle událo, a já si bláhově myslel, že už je to za mnou. Jenže před pár dny mi ve schránce přistála pozvánka na jejich svatbu. A tak teď přemítám, zda tam jít, nebo ne. Sice mě ta zrada stále ještě bolí, ale rozhodně jí přeju v životě štěstí. A chybí mi i můj nejlepší kamarád. Jen nevím, jestli by bylo dobré je vidět poprvé až na svatbě a ještě k tomu spolu. Asi by to byl moc velký nápor na mou psychiku.
Napsal jsem tedy kamarádovi, že bych ho rád viděl a jestli by nezašel na pivo. Souhlasil. Tak uvidíme. Třeba si to tam všechno vyříkáme a já se budu moci jejich svatby zúčastnit. Možná to ale bude tak bolestivé, že to nedám. Sám nevím, jak na tom jsem. To přijde, až se uvidíme. Moje současná přítelkyně o všem ví a stojí za mnou, ať se rozhodnu jakkoli. Děkuju za to, že ji mám.
