Článek
Iveta Bartošová dobrovolně odešla z tohoto světa v roce 2014. Její skandály a spekulace v bulváru zastínily poslední roky její hudební kariéry, přestože Iveta byla stále aktivní zpěvačkou.
Poslední dlouhohrající album jí vyšlo jako její comeback po ukončení léčby v Psychiatrické léčebně v Kroměříži. To bylo v roce 2008. Album bylo pro Ivetu v mnohém netypické. Nebyly to totiž klasické popové písně, na jaké jsme u ní byli zvyklí. Dvě z písní získaly značnou popularitu a dají se označit za hity. Jde o píseň Pohádka, který připomíná Ivetinu tvorbu v jejím nejslavnějším období, kdy zpívala i Tři oříšky. Druhá skladba pak nese jméno Jako Fénix a je ústřední melodií historického muzikálu Mona Lisa.
Pak Iveta vydala už jen v roce 2009 album vánočních koled. Rok 2010 přinesl čtyři nové skladby, které však u posluchačů budily rozporuplné reakce. Šlo zejména o skladby jako Heja, heja nebo Děkuju vám, andělové. Poslední Ivety píseň pak vznikla v roce 2012, když se prostřednictvím televizní stanice Pětka snažila o návrat, který se nakonec nekonal. Složil ji Pavel Vaculík a Vladimír Kočandrle, kteří stáli u zrodu Ivetiny image princezny na konci devadesátých let. A z písně se opravdu stal hit. Poslední píseň Ivety Bartošové nese jméno Noc je království.
Když ale Iveta Bartošová odešla v roce 2014 z tohoto světa, krátce po její smrti se na veřejnost dostala jedna z novějších, avšak neuvěřitelně krásných skladeb. Píseň Chci s Tebou vzlétnout je opravdu nádherná. Vznikla v autorské dílně Jarka Šimka a je důstojným rozloučením se zesnulou zpěvačkou. Posmrtně byl k písni vytvořen i videoklip, ve kterém můžeme vidět Ivetinu siluetu a bílou holubicí znázorňující její duši mířící do nebes.
Text písně, přestože jej Iveta nazpívala již několik let před svou smrtí, zní jako zpěvaččin dopis na rozloučenou pro všechny její fanoušky. Píseň je jemná a má krásnou melodii. Ivetin hlas v ní zní jako zvon a připomíná její nejslavnější hity, které vznikaly v devadesátých letech. Jako by Iveta stále byla mezi námi.
Přestože žádná neuveřejněná píseň, která se dostane z pracovního šuplíku na veřejnost, nám Ivetu nevrátí, je to krásná vzpomínka. Vzpomínka na osobu tak talentovanou, že před sebou mohla mít ještě velkou budoucnost na poli populární hudby. Na osobu, která se ale potýkala se svými démony, mezi něž patřil alkohol a léky, že už neviděla jiné východisko než spáchat sebevraždu.
Iveta skrze své písně žije a bude žít dál.
Zpracováno na základě:
