Článek
Karel Jaromír Erben je oslavován jako jeden z nejdůležitějších básníků období národního obrození v 19. století. A je správné, že jako takový je studentům připomínán on sám i jeho tvorba. Avšak do povinné četby by jeho básně patřit neměly, ani by se neměly v hodinách českého jazyka a literatury předčítat. Jsou totiž extrémně drastické a mohou vyvolávat v dětech nepříjemné pocity.
Sbírka básní Kytice obsahuje celkem třináct kratších i delších děl tohoto autora. Nejčastěji se připomíná ta titulní, ve které osiřelé děti navštěvují hrob své matky. A to je asi nejmírnější ze všech básní. Máme tu totiž často vzpomínanou baladu Vodník. V té vodník unese do jezera jednu z místních žen. Mají spolu dítě a on se nakonec nechá přemluvit, aby ji pustil na návštěvu k její matce. Matka ale odmítá dceru pustit zpátky za vodníkem do jezera. A tak vodník demonstrativně usekne malému dítěti hlavičku a tyto dvě části nechá pohozené před domem, kde dívka bydlela.
Je tu hned několik věcí, které mohou děti na jejich vývoji negativně ovlivnit. Takhle se otec dítěte přece nechová. Jen proto, že se jeho žena trochu zpozdila s návratem, uchyluje se k vraždě jejich společného dítěte. Stejně tak matka dívky nepochopila, že dívka vodníka miluje a odmítá jí pustit za svou životní láskou.
Polednice nám zase vypráví příběh zlobivého dítěte, na které matka ve zlosti zakřičí, že na něj zavolá polednici. Polednice je v tu ránu u dveří a vyděšená matka se snaží dítě ochránit. Stvůra sice nakonec odejde, ale matka zjišťuje, že silným tisknutím dítěte na svou hruď ho udusila. Opět je tu motiv smrti. Tentokrát matka ve zlobě zavolá na své dítě mýtickou bytost. A to už pak nemůže odčinit.
V Dceřině kletbě si mladá žena myslí, že zabila holoubátka, nakonec se ale ukáže, že zabila vlastní dítě. Prokleje svou matku za to, že ji k tomu dohnala a nachází svou smrt na šibenici. Matka je tu opět postavena do role vražedkyně vlastního dítěte a chová se neuctivě ke své matce. Pro děti je taková báseň zcela nepřijatelná.
A to stále není vše. Nesmíme zapomenout zmínit i Zlatý kolovrat. To je jedna z nejdrastičtější básní sbírky, protože zrůdné činy páchané mezi příbuznými popisuje velmi detailně. Na Doru žárlí nevlastní matka a sestra natolik, že jí nechtějí dopřát životní štěstí. Uchýlí se tedy k její vraždě. Usekají jí nohy a ruce a vydloubnou oči. A takovou báseň si děti musí číst?
Toto dílo Karla Jaromíra Erbena je zkrátka násilím doslova přesycené. Co je ale ještě horší, je to, že většina násilných činů se ve sbírce Kytice páchá mezi příbuznými. Sbírka tak určitě není vhodná pro děti prvního či druhého stupně základní školy a její vhodnost by měli pedagogové zvážit i pro dnes zranitelné středoškoláky.
Zpracováno na základě:
