Článek
Nastoupil jsem před pár lety do účetní firmy. Nejprve vypadalo všechno skvěle. Vedoucí byla už u přijímacího pohovoru neskutečně milá, a tak jsem se na nástup celkem těšil. Brzy jsem ale pochopil, že jde jen o naprosto dokonalou přetvářkou, která s vlídností nemá nic společného.
Naše šéfová je opravdu nepředstavitelně milá, když s vámi komunikujeme o tom, co děláte ve volném čase. Chce si totiž také postěžovat, co se jí přihodilo, a pochlubit se tím, kde všude byla, co tam navštívila, co všechno si tam dala a kolik to stálo. Jenže jakmile je sebemenší problém, tak se mění v naprosto jiného člověka. Pak umí jen křičet, nadávat, házet s věcmi a dělat zaměstnancům z jejich práce doslova peklo.
Vzhledem k tomu, že máme v zaměstnání na jeden den v týdnu povolenou práci z domova, využívá tohoto benefitu každý. Snižuje se tak riziko, že se s vedoucí v kanceláři potkáme. Jenže potkat ji není zase tak snadné. Ona sama chodí do práce maximálně dvakrát v týdnu na pár hodin. Čas, který stráví v práci ale nepracuje, nýbrž se ukazuje před vedením, aby se neřeklo, že do práce skoro vůbec nechodí.
Když s ní chce někdo řešit pracovní věci, má na to jednoznačnou odpověď. Od toho tam ona přece není a máme si to vyřešit mezi sebou. Ji zajímá jen výsledek. Ještě lépe řečeno ji zajímá, zda nebude vedení mít nějaké námitky proti naší práci. To pak dokáže být hodně nepříjemná, protože to na ni vrhá špatné světlo. A to je to jediné, co nemůže dopustit.
Pokud někdo přijde pozdě do práce z jakéhokoliv předem neohlášeného důvodu, pak si musí takový čas nadělat. Jenže každou minutu, o kterou přijdete pozdě, si musíme nadělat pěti minutami navíc. Když se tedy někdo zpozdí třeba i jen o 15 minut, pak nadělává dalších 75 minut.
Každý měsíc dostává naše vedoucí budget na osobní hodnocení, které má rozdat svým zaměstnancům. Tu částku má rozdělit celou. Jenže ona z ní vždy vyčerpá maximálně dvacet procent. Vedení ji pak chválí, že ušetřila. A dostává o to vyšší odměny.
Když nám vedení objedná nějaké občerstvení, které dostaneme na stůl v naší zasedací místnosti, musí se dodržovat hierarchie. Nikdo se občerstvení nesmí ani dotknout, dokud si nevezme ona, pak si může vzít její zástupkyně, potom ti, kteří ve firmě pracují nejdéle. Teprve pak, když už tam skoro nic není, si smějí vzít mladší zaměstnanci. Nakonec jsou to sekrétářky, asistenky a studentky. Pokud někdo tuto hierarchii poruší, následuje hysterický záchvat, který nám znepříjemní celý den v práci.
Každý rok vedení navrhuje zvýšení mezd o zhruba pět procent, vedoucí je ale vždy proti tomu. Tolik si prý nezasloužíme. Zvýšení mezd tak sice proběhne, ale v daleko menším měřítku. Všichni tak v práci čekáme, až půjde naše vedoucí do důchodu. To ale bude trvat minimálně ještě pět let.
Zpracováno na základě vlastní zkušenosti se zaměstnáním v účetní firmě.
