Článek
Od roku 2002 se každoročně v Česku konají Shakespearovské slavnosti. Nedá se jim upřít, že vznikly ve snaze připomenout dílo básníka a dramatika světového jména. William Shakespeare totiž doslova předběhl svou dobu a vytvořil sérii nadčasových děl, jejichž příběh i morální vyznění jsou poplatné i v dnešní době.
Shakespearovské slavnosti tak byly ideální příležitostí, jak si jeho nestárnoucí verše připomenout. Hrály se vždy pod širým nebem na velmi zajímavých místech našeho hlavního města. Nejvyšší purkrabství Pražského hradu bylo pro díla této kvality jak stvořené. Zdi Pražského hradu tak vytvářely skutečné kulisy, které příběhu mnohdy dodávaly dobovou atmosféru. Rolí v Shakespearovských slavnostech se ujímaly ty největší hvězdy českého hereckého nebe.
Prvním kamenem úrazu je ale fakt, že projekt spolupracuje s Martinem Hilským, který celé Shakespearovo dílo přeložil. V dějinách české literatury bylo ale takových překladatelů mnoho. A právě tyto starší překlady, například z pera Erika Adolfa Saudka, jsou ty, které tak dobře známe a které milujeme. Nové překlady Martina Hilského nejsou tak zvučné a nám tak dobře známý příběh se v nich trochu ztrácí. Nejlépe srovnat to lze na prologu či epilogu ze Shakespearovy tragédie Romeo a Julie. My se v našem srovnání zaměřili právě na závěrečnou pasáž celé hry.
„Už s chmurným mírem vchází chmurný den a samo slunce těžkou hlavu skrývá. Jen zprostit toho, kdo je nevinen, a trestat provinilé ještě zbývá. Však věčně bude srdce jímat znova žal Juliin a bolest Romeova.“
„Pochmurné jitro chmurný smír nám věstí, zármutkem slunce hlavu svěsilo. Zbývá jen zvážit milosti i tresty, odpustit nevinným a ztrestat zlo. Smutnější příběh nikdo nevypoví než ten o Julii a Romeovi.“
Kromě toho jde ale především o zpracování Shakespearových středověkých děl, které se odehrávají buď v jeho současnosti, nebo dokonce minulosti. Shakespeare se totiž rád zaměřoval na období antického světa, do něhož situoval například tragédie jako Julius Caesar nebo Antonius a Kleopatra. A taková témata si zaslouží tradiční zpracování. To může být pro někoho příliš konzervativní, rozhodně však není vhodné, aby byla divadelní představení v rámci Shakespearovských slavností pojata příliš moderně.
A to se v posledních ročnících slavností děje velmi často. Na svědomí to má především duo SKUTR, což je spojení dvou režisérů Martina Kukačky a Lukáše Trpišovského. Ve snaze dostat ze Shakespeara něco, co tam zkrátka není, udělaly právě z jedné z jeho nejslavnější tragédií, Romea a Julie, doslova frašku. I přesto je duo SKUTR velmi oceňovaným režisérským týmem, který vytváří moderní zpracování divadelních her i pro Národní divadlo.
K Shakespearovi modernizace ale zkrátka nepatří. Obzvláště pokud se jeho hry hrají v rámci těchto slavností v areálu Pražského hradu s jedinečnou historickou kulisou, která jim může dodat tu správnou dobovou atmosféru.
Zpracováno na základě:
