Článek
Byli jsme s rodinou na výletě v Praze a chtěli jsme si projít památky, které tak trochu stojí stranou očím zvědavých turistů. A při té příležitosti jsme se chtěli i dobře najíst. Vybrali jsme si proto jednu z poměrně slušně vyhlížejících restaurací, kterou jsme cestou potkali. Vyhovovalo nám, že v rámci poledního menu nabízeli více než deset různých pokrmů, a tak jsme měli jistotu, že si všichni vybereme. Když mají někde dvě nebo tři jídla, většinou to dopadá tak, že někdo z nás neví, co by si dal, protože mu z nabídky nic nevyhovuje.
Číšníci v restauraci byli milí a úslužní, interiér vypadal velmi útulně. A tak jsme se všichni nasoukali do jedné z kójí, které byly umístěny v uličce směřující do kuchyně. Všude jinde bylo totiž plno. Za pár minut měl každý z nás ze široké nabídky vybráno. Mladá a sympatická číšnice si toho všimla, a tak zamířila rovnou k nám. Proces objednávání probíhal bez problémů až do momentu, kdy jsem si chtěl objednat já.
Když jsem číšnici sdělil, co bych si rád dal, zamračila se a tichým hlasem stroze pronesla: „Tohle si nedávejte!“ Zůstal jsem na ni koukat doslova s otevřenou pusou. Chvíli jsem přemýšlel, jestli jsem vůbec slyšel dobře. Byl jsem jediný z rodiny, kdo si tohle jídlo vybral. Šlo o rozlítaného španělského ptáčka s rýží. A ona mi teď řekne, že si to nemám dávat. Dělal jsem tedy nechápavého. A tak to zopakovala: „Tohle si nedávejte, moc to nevoní!“
Jak jako nevoní? Byl jsem jejím přístupem tak překvapen, že mi stále nějak nedocházelo, jak to vlastně myslí. A tak jsem se jí na to rovnou zeptal. „No zkrátka je to na poledňáku už asi čtvrtej den a není to zrovna nejčerstvější.“ Konečně jsem byl doma. Takže kuchař se tu snaží doprodat jídlo, které vařil již před několika dny a které mu zbylo. Číšnice se snažila být nenápadná a já ji rozhodně nechtěl prozradit, a tak jsem si rychle vybral něco jiného. To už mi bez problémů objednala.
Když jsem pak o tom přemýšlel, zarazili mě na celém incidentu hned dvě věci. Ta hlavní spočívala v tom, že nechápu, jak je možné, že se restaurace snaží doprodat staré jídlo, které už dokonce lehce zapáchá i za cenu, že z toho bude mít zákazník zažívací potíže a možná i něco horšího. Takhle se snad restaurace v dnešní době už chovat nemohou. Nebo by alespoň neměli. A recenze, které se pak na internetu objeví, se jí rozhodně líbit nebudou.
A ta druhá věc byl přístup číšnice. Na jednu stranu oceňuji její upřímnost a jsem jí vděčen. Dost možná mi zachránila den. Na druhou stranu je ale takový přístup naprosto neprofesionální. Pokud ví, že jídlo zapáchá, má to kuchaři říci a odmítnout ho vydávat. Takhle to bude každému říkat, ztrapní celou provozovnu a ve výsledku se to jídlo stejně neprodá. Tak jako tak to na toto restaurační zařízení nevrhá dobré světlo. Myslím, že příště zvolíme s rodinou jiný podnik.
Zpracováno na základě vlastního zážitku.
