Článek
Trest smrti byl v době komunismu na našem územím něčím zcela běžným. Jenže často sloužil jako způsob, jak se zbavit nepohodlných lidí. A tak k takovému trestu bývali odsouzeni často i nevinní lidé či političtí vězni. Jaký je ale skutečný příběh trestu smrti v Československu?
Když vzniklo Československo v roce 1918, náš nový stát přejal trestní právo v téměř nezměněné podobě, jako fungovalo za dob Rakouska-Uherska. Trest smrti byl tak jeho součástí. Uděloval se ale pouze zcela výjimečně a první český prezident Tomáš Garrigue Masaryk lidem odsouzeným k tomu trestu často uděloval milost. Zvrat pak nastal až během druhé světové války, kdy se jej využívalo poměrně hojně, a následně pak v poválečném období a po nástupu komunistů k moci, kdy bylo takto odsouzeno mnoho lidí v takzvaných vykonstruovaných politických procesech.
Rok 1949 s sebou přinesl i úpravu způsobu výkonu tohoto trestu. Jediný možný způsob, jak mohl být trest smrti vykonán, bylo oběšení. Tak skončila například i Milada Horáková či Robert Slánský. V průběhu dalších čtyřiceti let byl pak tento trest používán jak v oprávněných případech opravdových zločinců, tak k popravě mnoha nevinných lidí.
Poslední popravená žena
Poslední popravenou ženou v Československu se stala Olga Hepnarová. Byla to mladá žena, která se cítila vyloučena ze společnosti a chtěla se za to pomstít. Ve vypůjčeném nákladním voze pak dne 10. července 1973 najela do lidí čekajících na tramvajové zastávce Strossmayerovo náměstí. Tímto svým činem jich osm usmrtila, další vážně zranila. Za svůj čin byla odsouzena k trestu smrti, který byl vykonán v pankrácké věznici v roce 1975. Jak pravil zákon, byla Hepnarová oběšena. V té době jí bylo pouhých 23 let.
Poslední poprava vůbec
Poslední poprava, při níž byl k trestu smrti odsouzen Čech, proběhla 2. února 1989. Odsouzeným byl Vladimír Lulek, který byl recidivistou, jenž ubodal svou manželku, čtyři děti a pokusil se zabít i sousedku. Lulek ale nebyl posledním popraveným. 8. června téhož roku byl poslední trest smrti vykonán na Slovákovi jménem Štefan Svitek. Důvodem byla brutální vražda těhotné manželky a dvou vlastních dětí.
Poslední rozsudek smrti
I když poslední poprava v našich dějinách proběhla v červnu revolučního roku, ke stejnému trestu byl odsouzen i tehdy 28letý Zdeněk Vocásek. Spáchal dvojnásobnou vraždu a o další se pokusil. Popraven měl být v prosinci roku 1989, avšak sametová revoluce přinesla do tehdejšího Československa mnoho změn, a tak k vykonání trestu nakonec nedošlo. Vocásek si tak dodnes odpykává svůj doživotní trest za mřížemi.
Zrušení trestu smrti
Už v petici, která byla součástí Charty 77, žádaly stovky lidí zrušení tohoto smrti. Jejich žádostem však vyhověno nebylo. Tento trest byl definitivně zrušen až v roce 1990 a nahrazen doživotním vězením. Za dobu existence Československa bylo takto popraveno 1217 lidí, z nichž přibližně 256 k němu bylo odsouzeno za politické trestné činy. Podstatná část z nich tak ztratila život ve vykonstruovaných politických procesech.
Zpracováno na základě:
