Článek
Katolická tradice vypočítávající sedm smrtelných hříchů spadá svým původem do rané doby křesťanské, přibližně na přelom 6. a 7. století. Tehdy byla myšlena vážně. Že by někdo spáchal za život všech sedm hříchů bylo něco naprosto nepředstavitelného. V dnešní době se nad tím spíše pousmějeme. Lidé totiž hřeší denně.
Lenost
Leností trpí v průběhu života každý z nás. U dětí se dá za lenost považovat i nechuť k učení, ke sportu a k jakékoli činnosti obecně. I dospělým se ale do práce někdy nechce, lepší je přece odpočívat a nabírat síly. Když se nad tím zamyslíme, tak kdo může s čistým svědomím říci, že tento hřích nikdy nespáchal?
Lakomství
Na světě existuje spousta lakomých lidí stejně jako těch, kteří by se s druhým rozdělili o poslední kůrku chleba. Někdy ale máme něco, co bychom s nikým jiným sdílet nechtěli. Nikomu to nepůjčíme, i když nás o to požádá. Co kdyby to zničil? Je to zkrátka jen naše.
Hněv
Pokud někdo řekne, že se v životě nikdy nerozčílil, tak lže. Každý občas vybuchne. Někdo má vznětlivou povahu, tak je to u něj častější. I člověk s klidnou povahou se ale za svůj život určitě někdy rozčílí. A nejen jednou.
Smilstvo
Víc než polovina manželství se rozvede. Ne vždy je to z důvodu nevěry, ale je to jedna z nejčastějších příčin. A ty manželství, která se nerozvedou, jsou buď skutečně věrná, nebo jen ten důvěřivější neodhalil partnerovu či partnerčinu nevěru.
Obžerství
Obžerství, někdy také označované jako nestřídmost, je velkým problémem moderní doby. Máme totiž pocit, že máme všeho dostatek. Ve velkém tak konzumujeme nápoje i potraviny, přestože k tomu nemáme objektivní důvod, kterým by byl hlad. Spoustu věcí si dáváme, protože na ně máme prostě jen chuť. Nakupujeme si zásoby a spousta věcí pak končí v koši. Tímto hříchem je vina drtivá většina z nás Čechů.
Závist
Kdo z nás si nikdy neřekl, že soused má lepší auto, že sourozenec má hezčí oblečení nebo že kolegyni to víc sluší. Závist patří k lidskému životu a je do jisté míry hnacím motorem toho, že jsme schopni dokázat ještě víc. Tato tradice ji bere jako hřích, čímž samozřejmě i je. Jde hlavně o to, aby člověk nepřekročil její zdravou míru.
Pýcha
Pýcha stejně jako závist patří k životu každého z nás. Nebo by alespoň měla. Když se nám něco povede, musíme se za to pochválit. V mnoha případech to totiž nikdo jiný neudělá. A zdravá míra pýchy je důležitá a je základem našeho sebevědomí. Nic by se ale samozřejmě nemělo přehánět.
Pokud někdo spáchal všech sedm smrtelných hříchů, má podle křesťanské tradice zajištěnou jízdenku do pekel. To je samozřejmě třeba brát s rezervou, i tak je to ale možná k zamyšlení.
Zpracováno na základě:
