Článek
Jen pár kilometrů od hlavního města Francie leží naprosto unikátní komplex zahrad přiléhajících ke královskému zámku. Jednalo so o jedno nejsmělejších uměleckých děl své doby, které inspirovalo mnoho dalších zahrad, jež následně vznikaly po celém světě. Versailles jsou ale jenom jedny. Krásné, přepychové a plné ducha doby. Jenže si to možná jen myslíme. Versailles totiž nebyly v době svého vzniku z dnešního pohledu ani zdaleka romantickým místem.
Vody se totiž tehdejší šlechta doslova bála. Tradovalo se, že ta tekoucí může obsahovat nebezpečné nemoci, a tak se myli jen velmi sporadicky a nepříliš důkladně. To platilo i pro vznešené osoby té doby. Když pak Ludvík XIV. nechal vystavět versailleské zahrady, architekti, které tím pověřil, si s toaletami přílišnou starost nedělali. Nebylo totiž zvykem, že by takový zámek měl nějakou toaletu mít, a tak ji nezahrnuli ani do svých plánů. Versailles tak byly po dokončení sice nádherné, ale záchod byste zde hledali marně.
V době největší slávy zámku a zahrad tu ale s králem žilo až dva tisíce jeho dvořanů. A ti všichni řešili, kde vykonat potřebu. Panovník měl k dispozici sluhy, kteří mu nosili stoličku, na které potřebu vykonával. Ostatní členové dvora ale běžně využívali chodby královského paláce. Z rohů se tak takřka vždy linul zápach moči, který bychom dnes my považovali za něco odporného. Dámy to ale měly ještě složitější. Přes jejich početné sukně nebylo možné se dostatečně rychle svléknout tak, aby tyto šlechtičny mohly vykonat malou potřebu, aniž by je někdo viděl. A tak nebylo vůbec nic zvláštního, když tyto šlechtičny takovou potřebu vykonávaly zcela oblečeny, někdy i za chůze nebo při tanci s partnerem.
Jeden z interiéru paláce Versailles
No ale co v případě, že se někomu chtělo na velkou? K tomu často posloužily nádoby a vázy, které se nacházely taktéž na chodbách paláce. Některé z nich byly i velmi drahé a vzácné. Přesto skončily pro mnoho šlechticů či šlechtičen jako obyčejný nočník.
Dvořané doby Ludvíka XIV. tak byli plní blech, vší a neustále je otravoval hmyz, který byl ve Versailles doslova všudypřítomný. Proto do výbavy každého správného šlechtice patřilo drbátko, bez kterého by se tehdejší obyvatelé prakticky neobešli. Nečistotu skrývali pod šaty a aby zamaskovali zápach, který se z nich linul, používali parfémy. Právě proto se Francie stala jednou z prvních zemí, která začala vyrábět parfémy. Ty dodnes patří k těm nejlepším na světě.
Později se však hygienické návyky panovníků a jejich dvořanů začaly měnit. Versailles dostaly za vlády Ludvíka XV. první splachovací záchod, i když dvořané stále vykonávali své potřeby na chodbách. Dnes je ve Versailles toalet dost, aby byly schopny obsloužit všechny příchozí návštěvníky. Zápach z chodeb zmizel a my si tak jen můžeme představit, jak to tu asi před mnoha sty lety vypadalo.
Zpracováno na základě:
