Článek
Když se řekne Eva Holubová (67), většině lidí se vybaví nezaměnitelný humor, výrazný herecký projev a role, které zlidověly. Jenže život herečky rozhodně nebyl jen sledem úspěchů a veselých historek. Naopak. Sama opakovaně přiznala, že řadu let bojovala s úzkostmi, depresemi i závislostí na alkoholu. Dnes o tom mluví otevřeně a bez zbytečných dramat. „Nikdy nepřestanete pít kvůli dětem nebo někomu. Člověk to musí chtít sám kvůli sobě. Teprve pak začnou být všichni kolem jako posilující injekce,“ říká jasně.
K divadlu ji to táhlo odjakživa
Vyrůstala v Praze a už během studií bylo jasné, že ji více než školní lavice přitahuje jeviště. Zatímco spolužáci řešili známky, ona trávila čas v amatérních divadelních souborech. Významnou zkušeností pro ni bylo působení v legendárním Divadle Sklep, které tehdy formovalo celou generaci osobitých umělců.
Cesta na DAMU ale nebyla přímočará. Přijímací zkoušky několikrát nevyšly a na vysněnou školu se dostala až napotřetí. V době normalizace hrály roli i politické okolnosti rodiny, což mladým lidem často komplikovalo studijní i profesní život. Než se jí podařilo nastoupit na hereckou dráhu, pracovala mimo jiné ve školce nebo v Jedličkově ústavu. Právě tehdy si začala naplno uvědomovat, že její největší soupeř není okolní svět, ale vlastní psychika.
Eva Holubová o sobě hodně pochybovala
Úzkosti ji provázely od mládí
Holubová nikdy neskrývala, že se s pocity úzkosti setkávala už jako dítě. Přidávaly se obavy ze smrti, nízké sebevědomí i pocit, že nezapadá do představ o ženské kráse. „Když u mě nastala hormonální změna v důsledku nenaplněného těhotenství, prostě jsem chtěla nebejt. Bála jsem se smrti, ale na druhé straně mě bolel i život,“ vzpomínala. Nedostatek sebedůvěry se promítal i do partnerských vztahů. Muži, po kterých toužila, často zůstávali nedostupní, zatímco o ty, kteří o ni měli zájem, sama nestála. Vznikal začarovaný kruh, který jen posiloval její pochybnosti.
Do toho přišly i těžké životní události. Ztráta blízkých, zdravotní komplikace v rodině a osobní zklamání vytvořily kombinaci, se kterou se vyrovnávala jen velmi obtížně. Stejně jako mnoho lidí s psychickými obtížemi začala hledat rychlou úlevu. Našla ji v alkoholu. Jenže to, co zpočátku působilo jako krátkodobé vypnutí, se postupně změnilo v problém.
Přestože její kariéra rostla a přicházely výrazné filmové role, v soukromí prožívala období, kdy ztrácela kontrolu nad vlastním životem. Alkohol sice na chvíli otupil úzkost, ale dlouhodobě ji ještě prohluboval. „Flákala jsem se po hospodách, odnikud nikam a měla pocit, že jsem zbytečná.“
Muž, se kterým si „krásně zbyli“
Zásadní obrat přineslo setkání s výtvarníkem Miroslavem Zdeňkem. Jejich vztah nevznikl jako pohádka na první pohled. Oba si nesli vlastní zranění a životní zkušenosti. Možná právě proto si porozuměli. „Můj muž říká, že jsme si zbyli. Potkali jsme se na dně, unavení ze sebedestrukce, která se navíc pořád nedostavovala. Ve stavu, kdy jsme ani jeden už neměli důvod před sebou samými nebo před sebou navzájem něco předstírat.“
Eva Holubová s manželem (vpravo) říkají, že si na sebe zbyli
V těchto větách je cítit nadhled i pochopení, že skutečná partnerství nevznikají jen z romantiky, ale také z přijetí nedokonalostí. Manželé společně vychovali dvojčata Karolínu a Adama, která se narodila v první polovině 90. let.
Zatímco v soukromí Holubová sváděla těžké boje, profesně zažívala silné období. Diváci si ji zamilovali ve filmech jako Knoflíkáři, Pelíšky, Pupendo, Účastníci zájezdu nebo Líbáš jako Bůh. Za svou práci získala také řadu ocenění včetně Českého lva. Její herectví vždy stálo na autenticitě. Dokáže být komická i tragická zároveň, aniž by sklouzla ke karikatuře. Možná právě proto její postavy působí tak uvěřitelně. V posledních letech ji diváci vídají také v televizních seriálech.
Jan Kraus a Miloš Forman
Přestože už měla rodinu i úspěšnou kariéru, závislost se znovu ozvala. I přesto ji sužovaly deprese, které podporovala velkými dávkami alkoholu. Právě tehdy sehrál důležitou roli její dlouholetý přítel Jan Kraus. Odvezl ji do léčebny a lékaři odhalili, že za řadou jejích stavů stojí depresivní onemocnění, které bylo možné odborně léčit. Pro Holubovou to znamenalo zásadní změnu. Poprvé pochopila, že její problémy nejsou jen otázkou vůle nebo charakteru. Když se podařilo pojmenovat příčinu, bylo mnohem snazší najít cestu ven.
Zajímavou kapitolou jejího života je také svatba s Miroslavem Zdeňkem. Přestože spolu byli téměř dvacet let a vychovávali děti, do manželství se příliš nehrnuli. Nakonec je k tomu přiměli přátelé Miloš a Martina Formanovi. V roce 2009 se během návštěvy ve Spojených státech uskutečnil neformální obřad, režisér Miloš Forman dokonce nevěstu vedl k oltáři místo jejího otce. Holubová právě díky Formanovým získala na svatbu krásnou vzpomínku a možná i nový pohled na význam partnerského závazku.
V Peru zjistila, že je milovaná dcera matky Země
V posledních letech mluví stále častěji o duševní hygieně, meditaci, vděčnosti a schopnosti zpomalit. Po několika zdravotních komplikacích si ještě více uvědomila hodnotu obyčejných věcí a blízkých vztahů. Hodně ji pomohla cesta do Peru. „Tam jsem si uvědomila, že i já jsem milovaná dcera matky Země, které indiáni říkají Pachamama. Byla tam s námi kromě jiných i doktorka Olga Vilímková, moje „indiánská učitelka“, která spoluzaložila Nadační fond INKA. Pomohla mi víc pochopit mentalitu a život našich indiánských kamarádů.“
Život Evy Holubové není jen příběhem o slavné herečce. Je především důkazem, že i lidé, kteří rozdávají smích, mohou procházet velmi temnými obdobími. A že cesta k lepšímu životu někdy nezačíná velkým gestem, ale tím, že si člověk přizná, že potřebuje pomoc.
Zdroje: autorský článek s využitím
