Článek
Film Obecná škola z roku 1991 dnes patří mezi nejmilovanější české snímky všech dob. Laskavá, nostalgická a zároveň velmi autentická výpověď o poválečném dětství vznikla podle scénáře Zdeňka Svěráka a stala se celovečerním režijním debutem jeho syna Jana Svěráka. „Ten film mám nejraději. Je v něm namixovaná sranda a lyrično a všechno je pořádně protřepané,“ vzpomínal Zdeněk Svěrák. Jen málokdo si dnes uvědomuje, že za vznikem filmu stojí nejen vzpomínky na školní léta, ale také řada dramatických okolností, které provázely samotné natáčení.
Podpis nechtěli po Třískovi, ale po Hnízdovi
Jednou z nejvýznamnějších událostí celého filmu bylo samozřejmě obsazení Jana Třísky do role nezapomenutelného učitele Igora Hnízda. Jeho návrat do českého filmu po dlouhých letech emigrace byl mimořádně citlivou záležitostí. Po odchodu z Československa v roce 1977 si Jan Tříska vybudoval kariéru ve Spojených státech. Když po sametové revoluci přišla nabídka zahrát si ve filmu Jana Svěráka, nešlo pouze o běžnou hereckou příležitost. Návrat herce, který byl v době komunistického režimu považován za emigranta, měl i symbolický rozměr.
Jan Tříska se role zhostil jako pravý profesionál
Atmosféra byla plná očekávání a nervozity. Tříska však od počátku ukázal mimořádnou profesionalitu, která na celý štáb silně zapůsobila. Přistupoval ke každé scéně s maximální pečlivostí a přípravou. Kvůli jediné scéně se hrou na housle dokonce několik měsíců docházel učit základy hry na tento nástroj. Úspěch se dostavil. „I malé děti mě žádají o podpis do třeba čítanky, ale upozorňují mě: prosím vás, nesmíte se mi podepsat jako Jan Tříska, musíte se mi podepsat jako Igor Hnízdo,“ usmíval se herec.
Skutečný Igor Hnízdo
Právě role Igora Hnízda se stala jedním z nejvýraznějších výkonů jeho kariéry. Přísný, charismatický a tajemný učitel si okamžitě získal diváky. Předobraz této postavy přitom skutečně existoval. Byl jím učitel Václav Mejstřík, který po válce vyučoval na škole ve Slatinách, kam chodil i malý Zdeněk Svěrák. Šlo o mimořádně výraznou osobnost, přísného kantora s vojenským vystupováním, který nosil khaki košili, rád vyprávěl dobrodružné příběhy z války, hrál na housle a dokázal si získat respekt celé třídy.
Stejně jako filmový Hnízdo používal rákosku, rozdával facky a měl pověst nekompromisního pedagoga. A kdo uhnul rákosce, musel nastavit prsty na rukách. „Myslím, že tento výchovný prostředek, který mi nijak neuškodil, by se do škol měl asi vrátit,“ vzpomínal Miloslav Huleš, jeden z Mejstříkových žáků.
Pamětníci rovněž potvrzují, že měl slabost pro mladé kolegyně a že byl kvůli svému chování přeložen z Vršovic do školy ve Slatinách. „Měli jsme třídní učitelku Jarmilu Pelcovou, která byla mladá, krásná, vnadná. A v létě, když Mejstřík stál u okna a zahleděně se díval do dáli, věděli jsme, že paní učitelka tělocvikářka jde s dětmi cvičit na hřiště,“ usmíval se Otakar Bartoň.
Jeho historky jsou velkou záhadou
Mejstřík nebyl jen učitelem, ale také spisovatelem. Napsal například dobrodružné knihy pro mládež Tajemství zeleného meteoru a Negrínek. Velkou záhadou však zůstávají jeho válečné příběhy. Dětem vyprávěl o odbojové činnosti, věznění gestapem či pobytu v Terezíně. Děti jeho historky hltaly, i proto se stal inspirací pro jednu z nejslavnějších postav českého filmu.
Zdeněk Svěrák vycházel z vlastních vzpomínek
Svěrák však do Obecné školy promítl i mnoho dalších vlastních zážitků z dětství, nejen vzpomínky na školu, ale i na rodinu i poválečnou atmosféru Prahy. Tragická smrt staršího bratra, která se ve filmu připomíná, má rovněž základ v autorově osobní historii. Do filmového bytu dokonce tvůrci umístili některé předměty připomínající Svěrákovo dětství, například lampu nebo nástěnné hodiny.
Původně měl točit Vít Olmer
Zajímavé je také to, že film původně vůbec neměl režírovat Jan Svěrák. „Obecná škola byla původně psaná pro Vítka Olmera, který se jí kvůli Tankovému praporu zřekl. Barrandov se mě proto zeptal, jestli bychom to nedali klukovi. Byl to risk, ale on se na to tak důkladně připravil, že štáb ještě nikdy nezažil, aby produkce nestíhala režii,“ potvrdil Zdeněk Svěrák. Jeho syn měl tehdy za sebou úspěšné dokumenty včetně oscarového studentského filmu Ropáci, ale hraný celovečerní film ještě nikdy netočil. Obecná škola se tak stala jeho velkým debutem.
Natáčení přineslo i řadu kuriózních momentů. Když štáb připravoval školní třídu, rekvizitáři dovezli nové školní lavice, které působily příliš upraveně. Jan Svěrák proto nechal děti lavice poškrábat a „opotřebovat“, aby vypadaly autenticky. Jeden z mladých herců však do dřeva vyryl politický nápis natolik výrazný, že musela být lavice následně upravena.
Autentičnost byla pro tvůrce zásadní ve všech detailech. Když měl například malý Eda ochutnat rybí tuk, nedostal žádnou náhražku. Tvůrci mu dali skutečný rybí tuk, aby jeho znechucená reakce byla opravdová. Takových drobných momentů bylo během natáčení mnoho a právě ony dodaly filmu mimořádnou věrohodnost.
Pro Jana Svěráka byl film celovečerní debut
Měl strach z rodinného podniku
Velkou pozornost věnovali filmaři i výběru lokací. Natáčelo se především v pražských Michlích, na Bohdalci, ve Slatinách, na Norbertově, ve Slivenci či v okolí Velké Chuchle. Některé exteriéry však již v době vzniku filmu neodpovídaly poválečné podobě krajiny. Kvůli tomu bylo nutné postavit repliku části školního areálu v barrandovských ateliérech, aby bylo možné natočit scény s otevřenou krajinou tak, jak si ji Zdeněk Svěrák pamatoval z dětství.
Neobvyklé bylo i rodinné propojení celého projektu. Zdeněk Svěrák napsal scénář podle svého dětství a zároveň ve filmu ztvárnil postavu vlastního otce. Režíroval jej přitom jeho skutečný syn Jan Svěrák. Vznikla tak unikátní situace, kdy otec poslouchal pokyny svého syna, který současně natáčel příběh inspirovaný rodinnou historií. Sám Zdeněk Svěrák přitom zprvu váhal, zda roli přijmout. Nechtěl, aby film působil jako rodinný podnik, a navíc se mu příliš nezamlouvala představa, že kvůli roli přijde o svůj typický plnovous. Nakonec však ustoupil a rozhodnutí se ukázalo jako správné.
Film měl obrovský úspěch
Výsledkem byl mimořádný úspěch. Film získal nominaci na Oscara za nejlepší cizojazyčný film a okamžitě se zařadil mezi nejvýznamnější české snímky porevoluční éry. Kritici oceňovali citlivé propojení humoru, nostalgie i dramatických momentů, zatímco diváci si zamilovali především postavu Igora Hnízda, kterou Jan Tříska proměnil v jednu z ikon českého filmu.
Po více než třech desetiletích od premiéry zůstává Obecná škola nejen filmovou klasikou, ale také důležitým svědectvím o době, v níž se česká společnost po pádu komunismu znovu učila vyprávět vlastní příběhy. Návrat Jana Třísky z emigrace, první velký hraný film Jana Svěráka, autobiografické vzpomínky Zdeňka Svěráka i pečlivá snaha o autenticitu vytvořily dílo, které obstálo ve zkoušce času a dodnes patří k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie nabídla.
Zdroje: autorský článek s využitím
