Článek
Když se řekne Old Shatterhand, většině lidí se vybaví vysoký elegán se světlými vlasy, klidným hlasem a neochvějným smyslem pro spravedlnost. Lex Barker působil na plátně jako muž, kterého jen tak něco nerozhází. Jeho skutečný život ale připomínal spíš dobrodružný román než western Karla Maye. Než se stal filmovou legendou, prošel válkou, několikrát začínal znovu, střídal kontinenty i manželky a dlouho hledal roli, která by ho definitivně proslavila. Našel ji paradoxně až v Německu, tisíce kilometrů od rodného New Yorku.
Z Princetonu rovnou do Hollywoodu
Alexander Crichlow Barker Jr. se narodil 8. května 1919 v americkém Rye do velmi dobře situované rodiny. Otec byl úspěšný podnikatel a očekával, že syn půjde podobnou cestou. Lex proto nastoupil na prestižní Princetonovu univerzitu. Studium ho ale příliš nebavilo. Mnohem víc ho lákalo divadlo. Školu proto opustil a rozhodl se zkusit štěstí jako herec. Než však stihl pořádně prorazit, přišla druhá světová válka.
Barker narukoval do americké armády a bojoval v severní Africe i na Sicílii. Během služby byl několikrát zraněn, přesto se vypracoval až do hodnosti majora. Po válce se vrátil k herectví a podepsal první hollywoodskou smlouvu. Velký průlom přišel v roce 1949. Studio RKO hledalo nového Tarzana a volba padla právě na Barkera. Díky své výšce téměř 193 centimetrů, atletické postavě a charismatu působil jako ideální představitel legendárního hrdiny džungle.
Lex Barker s Lanou Turner v divadle Rialto v Amsterdamu
Celkem natočil pět tarzanovských filmů. Přestože byly komerčně úspěšné, Barker se obával, že ho role navždy zaškatulkuje. Když smlouva skončila, rozhodl se hledat jiné příležitosti. Ty se nakonec našly až v Evropě.
Old Shatterhanda hrát nechtěl
Na začátku 60. let oslovil Barkera producent Horst Wendlandt s nabídkou role Old Shatterhanda v připravané adaptaci románu Poklad na Stříbrném jezeře. Herec nebyl nadšený. Německé filmy tehdy nepovažoval za příliš prestižní a rozpočet mu připadal skromný ve srovnání s Hollywoodem. Podle vzpomínek jeho okolí ho nakonec přesvědčila tehdejší manželka Irene Labhardtová, která dobře věděla, jak obrovský význam mají romány Karla Maye v německy mluvících zemích. Rozhodnutí se ukázalo jako jedno z nejlepších v jeho kariéře.
Jedním z méně známých detailů je, že část kostýmu si Barker přinesl sám. Charakteristický opasek s bohatě zdobenou stříbrnou přezkou nebyl rekvizitou z filmového skladu. Šlo o rodinnou památku, kterou měl podle dostupných informací jeho pradědeček dostat od příslušníka kmene Siouxů. Barker ji považoval za natolik výjimečnou, že ji použil i při natáčení.
Naopak klobouk, který ve filmech často visí u sedla jeho koně, téměř nikdy nenosil na hlavě. Tvůrci chtěli, aby diváci dobře viděli jeho tvář, která byla jedním z hlavních marketingových taháků série.
Lex Barker v roce 1950, kdy se připravoval na roli Tarzana
S Pierrem Bricem si rozuměli
Na plátně s Pierem Bricem tvořili nerozlučnou dvojici, ale dobře vycházeli i mimo kamery. „Vinnetou“ později několikrát vzpomínal, že Barker působil jako mimořádně klidný a zdvořilý člověk. Nebyl konfliktní, rád pomáhal mladším kolegům a na place nikdy nedával najevo, že je zkušenější hollywoodskou hvězdou. Filmy se natáčely převážně v tehdejší Jugoslávii, dnešním Chorvatsku. Herci trávili dlouhé týdny mimo domov a často společně cestovali mezi jednotlivými lokacemi v pohoří Paklenica nebo u Plitvických jezer. Právě tam vznikly záběry, které dnes fanoušci znají téměř nazpaměť.
Lex Barker se během života naučil plynně francouzsky, italsky a španělsky. Němčině rozuměl a dokázal se domluvit, přesto ve většině filmů svůj dialog nenamluvil. Producenti se rozhodli jeho hlas předabovat hercem Gertem Güntherem Hoffmannem. Jeho charakteristický projev se stal pro německé diváky natolik typický, že si mnozí Old Shatterhanda bez něj ani nedokázali představit.
Pět manželství a jedno slavné jméno
Stejně pestrý jako jeho kariéra byl i soukromý život. Lex Barker byl ženatý pětkrát. Největší pozornost vzbudilo manželství s hollywoodskou herečkou Arlene Dahlovou, tehdejší hvězdou studia MGM. Jejich vztah patřil na začátku 50. let mezi nejsledovanější v Hollywoodu.
Později se oženil se švýcarskou herečkou Irene Labhardtovou, která mu byla velkou oporou během evropské kariéry. Po její smrti se znovu oženil se španělskou společenskou celebritou Titou Cerverou, pozdější baronkou Thyssen-Bornemisza. Ani toto manželství ale nevydrželo. Celkem měl Barker tři děti.
Zatímco v USA si ho většina diváků spojovala hlavně s Tarzanem, v Německu, Rakousku nebo tehdejším Československu se stal symbolem Old Shatterhanda. Karl May filmy lámaly návštěvnické rekordy a Barker získal v roce 1966 prestižní cenu Bambi pro nejlepšího zahraničního herce. Dokonce nazpíval dvě písně v němčině, což by si ještě o pár let dříve zřejmě neuměl představit ani on sám.
Herečka Karen Kondazian byla snoubenkou Lexe Barkera v době, kdy zemřel
Zemřel nečekaně na ulici
Po skončení éry mayovek začalo filmových nabídek ubývat. Barker sice dál natáčel, ale už nikdy nedosáhl takové popularity jako v polovině 60. let. 11 května 1973, pouhé tři dny po svých 54. narozeninách, se vydal ulicemi Manhattanu za svou partnerkou Karen Kondazianovou. Cestou ho postihl infarkt. Zemřel přímo na ulici a protože u sebe neměl doklady, policie jeho totožnost zpočátku neznala. Identifikovat se ho podařilo až podle gravírování na náramkových hodinkách.
Přestože od jeho smrti uplynulo více než půl století, pro několik generací diváků zůstává Lex Barker především Old Shatterhandem. Mužem, který se původně zdráhal přijmout roli v německém westernu, aby se díky ní stal jednou z největších ikon evropského filmu 60. let.
Zdroje: autorský článek s využitím
kniha Lex Barker – Unsterblicher Old Shatterhand (Michael Petzel)
