Článek
Patřila k těm herečkám, které si publikum zapamatuje na první pohled. Do filmu se Dana Vávrová (†41) dostala už jako dítě, když ji režisér Oldřich Lipský ji objevil při hledání Leontýnky do muzikálu Ať žijí duchové. Bylo jí teprve devět, ale na konkurzu působila jistě a přirozeně. Možná i proto, že tehdy prožívala své první dětské zamilování, které se nenápadně propsalo i do jejího výkonu.
Byla na něj moc mladá
Z Leontýnky se rychle stal fenomén. „Danuška byla moc pěkná holka, ale na mě tehdy moc mladá. Bylo jí jedenáct a já už koukal po holkách, kterým rostla prsa. Trochu na mě byla kvůli tomu naštvaná,“ vzpomínal „Dlouhý Jenda“, herec Jiří Procházka. Film měl úspěch a malá herečka přišla prakticky ze dne na den o soukromí, děti ji poznávaly na ulici, chtěly podpisy a braly ji jako skutečnou pohádkovou bytost. Popularita ale měla i svou odvrácenou stranu.
Už tehdy si Vávrová uvědomovala, že nechce zůstat „tou holkou z jedné role“. A to se jí skutečně podařilo. V dospívání i později si zahrála v dalších známých projektech – od Kulového blesku po seriály jako Arabela nebo My všichni školou povinní. Byla vnímána jako talentovaná, ale zároveň velmi cílevědomá. Kolegové o ní mluvili jako o člověku, který přesně ví, kam směřuje.
Dana Vávrová zemřela obklopena svými milovanými
Za láskou odešla do Německa
Zlom přišel v pubertě, kdy ji oslovila německá produkce. Natáčení seriálu z období druhé světové války jí otevřelo dveře do zahraničí a zároveň přineslo osudové setkání s kameramanem a pozdějším režisérem Josephem Vilsmaierem. „Vilsmaier je jedním z nejlepších současných německých režisérů, již jeho film Stalingrad, ve kterém Vávrová hrála, vzbudil velký ohlas,“ vysvětloval filmový publicista Jaroslav Sedláček. Navzdory výraznému věkovému rozdílu se do sebe zamilovali a Vávrová se rozhodla odejít do Německa.
V tehdejším Československu to nebyl jednoduchý krok. Na čas se ocitla mimo veřejný prostor a její jméno zmizelo z médií. V Německu si ale vybudovala novou kariéru nejen jako herečka, ale i jako režisérka. Její film Poslední vlak získal Bavorskou filmovou cenu a potvrdil, že její talent má širší záběr, než si mnozí doma uvědomovali.
S Vilsmaierem vytvořili silné profesní i osobní partnerství. Společně pracovali na filmech a zároveň vychovávali tři dcery. Jejich život působil stabilně a naplněně, kombinace rodiny a tvůrčí práce, která jí evidentně vyhovovala.
Nemoc postupovala rychle
O to tvrdší byl zlom v roce 2008, kdy jí lékaři diagnostikovali rakovinu děložního čípku v pokročilém stadiu. Nemoc postupovala rychle. Vávrová ale podle vzpomínek okolí neztrácela naději a snažila se fungovat co nejdéle normálně. Když už bylo jasné, že léčba nepomůže, rozhodla se odejít ze sanatoria domů a být s rodinou.
Zemřela 5. února 2009 v Mnichově, ve 41 letech. Její příběh dnes působí tak trochu paradoxně. V Česku ji většina lidí stále spojuje s jednou dětskou rolí, zatímco v Německu zanechala mnohem širší stopu nejen jako herečka, ale i tvůrkyně. Sama to vnímala citlivě a občas ji mrzelo, že její další práce doma téměř nebyla vidět. Možná i proto stojí za to si ji připomínat jinak než jen jako Leontýnku.
Zdroje: cnn.iprima.cz, idnes.cz, ct24.ceskatelevize.cz, blesk.cz, ahaonline.cz
