Článek
Když producent Horst Wendlandt na začátku šedesátých let hledal představitele Vinnetoua pro chystanou adaptaci Pokladu na Stříbrném jezeře, nechtěl dalšího hollywoodského kovboje. Hledal tvář, která bude působit důstojně, klidně a charismaticky. Na Berlínském filmovém festivalu si všiml tehdy třiatřicetiletého francouzského herce Pierra Brice a pozval ho na schůzku. Jenže Brice měl pochybnosti.
Láska jako důležitý jazýček na vahách
Westerny nepatřily mezi jeho oblíbené žánry a romány Karla Maye nikdy nečetl. Navíc málokdo dnes ví, že Pierre Brice měl za sebou mimořádně bouřlivé mládí. Narodil se 6. února 1929 ve francouzském Brestu a dospíval v době druhé světové války. Po jejím skončení vstoupil do francouzské armády a sloužil u elitních výsadkářů. Zúčastnil se bojů ve francouzské Indočíně a později působil také během konfliktu v Alžírsku. Za statečnost byl několikrát vyznamenán a armádu opouštěl s pověstí disciplinovaného vojáka, který zažil skutečný boj. Teprve poté se rozhodl, že zkusí štěstí jako herec.
Pierre Brice ve filmu Akiko
Budoucí „náčelník“ měl však zažitou představu, že indiáni ve filmech většinou končí jako poražení, a do podobné role se mu příliš nechtělo. Dalším problémem byla jízda na koni. Budoucí Vinnetou s ní měl jen minimální zkušenosti a představa několikaměsíčního natáčení v drsném terénu Jugoslávie ho příliš nelákala. V té době navíc řešil i soukromý život. Jeho partnerka pocházela z Jugoslávie, kde se měly mayovky natáčet.
Když se ukázalo, že by mohla během natáčení zůstat s ním, začal se na celou nabídku dívat jinak. Nakonec souhlasil a během několika týdnů absolvoval intenzivní výcvik v jízdě na koni i zacházení se zbraněmi. Po premiéře Pokladu na Stříbrném jezeře se z Pierra Brice stal během několika měsíců jeden z nejpopulárnějších herců v západním Německu. Úspěch filmu překvapil i samotné producenty a odstartoval sérii dalších mayovek, které ovládly evropská kina.
Zrodila se legenda
Poklad na Stříbrném jezeře měl premiéru v roce 1962 a stal se senzací. Diváci zaplnili kina po celém Německu, Rakousku i Československu a producenti okamžitě rozhodli o pokračování. Brice vytvořil úplně jiného Vinnetoua, než jakého diváci do té doby znali z levných westernů. Nepůsobil jako divoký bojovník, ale jako klidný, moudrý a čestný náčelník. Právě tato kombinace z něj udělala idol celé generace.
Během šesti let natočil celkem jedenáct mayovek a spolu s Lexem Barkerem vytvořil jednu z nejslavnějších filmových dvojic evropské kinematografie. Popularita byla obrovská. Do studia přicházely tisíce dopisů, na autogramiádách čekaly dlouhé fronty a časopis Bravo ho opakovaně ocenil Zlatým Ottem jako nejoblíbenějšího herce. Zatímco ve Francii zůstával poměrně nenápadným hercem, v Německu nebo Československu se stal doslova ikonou.
Mnozí fanoušci navíc věřili, že Vinnetou není jen filmová postava. Brice totiž vystupoval stejně skromně a klidně i mimo kameru. Sám později prohlásil: „Vinnetou pro mě není filmová role. Je to filozofie života.“ Právě tím si získal několik generací diváků.
Marie Versini (Nšo-či) a Pierre Brice na hudebním festivalu 30. dubna 2005 v Lucernu
Sláva měla i svou odvrácenou stránku
Úspěch ale přinesl také problém. Režiséři i producenti začali Brice vnímat téměř výhradně jako Vinnetoua. Přestože si zahrál například Zorra, tajného agenta nebo romantické hrdiny po boku Sophie Lorenové či Marcella Mastroianniho, veřejnost ho neustále spojovala především s apačským náčelníkem.
Sám později přiznával, že se snažil získávat jiné role, ale nálepky Vinnetoua se zbavoval jen velmi obtížně. Právě tomu se věnuje i dokument Winnetou darf nicht sterben, ve kterém otevřeně mluví o tom, že mu slavná role přinesla obrovský úspěch, ale zároveň uzavřela cestu k řadě dalších filmových příležitostí.
Od Vinnetoua se nakonec neodloučil
Přesto se své nejslavnější role nikdy úplně nevzdal. Od konce sedmdesátých let pravidelně vystupoval na německých Karl-May-Festspiele, kde znovu oblékal známý kožený oděv. Později se stal také režisérem těchto představení a na jejich přípravě se podílel až do konce devadesátých let. Vedle herectví psal knihy, nahrával písně, daboval filmy a dlouhá léta působil jako ambasador UNICEF. V roce 1992 obdržel Spolkový kříž za zásluhy, jedno z nejvyšších německých civilních vyznamenání.
Pierre Brice zemřel 6. června 2015 ve věku 86 let. Přesto dodnes zůstává pro miliony diváků jediným skutečným Vinnetouem. Ironií osudu je, že roli, kterou zpočátku přijmout nechtěl, nakonec zasvětil velkou část svého života.
Zdroje: autorský článek s využitím
