Článek
Jiřina Bohdalová se narodila 3. května 1931 v Praze do rodiny truhláře Františka Bohdala a Marie Brunnerové. Rodinné poměry nebyly nijak výjimečné. Marie pracovala jako služebná, ale vedle každodenní práce měla jednu velkou zálibu – ochotnické divadlo.
Podle vzpomínek své dcery pocházela Marie z moravského Šafova u rakouských hranic a dlouho mluvila především německy. „Česky se začala učit až v devatenácti letech, když šla hledat obživu do Prahy,“ vysvětlovala Bohdalová. Je zajímavé, že ani jeden z rodičů původně nepředstavoval typickou uměleckou rodinu. Otec byl truhlář a s divadlem neměl nic společného. Nicméně ochotničení maminky mělo nakonec na její dceru naprosto zásadní vliv. Navíc paní Marie poznala, že její dcera má něco, co by byla škoda nechat ležet ladem.
Nejprve balet, potom film
Dnes to může působit trochu úsměvně, ale první cesta Jiřiny Bohdalové k umění nevedla přes herectví. Maminka ji zapsala do baletní školy Niny Gordon-Mládkové. Zároveň ji přivedla k filmovému komparzu a výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Bohdalová se před kamerou objevila už jako šestiletá v němém filmu Pižla a Žižla na cestách z roku 1937. Následovaly dětské role například ve filmech Zlatý člověk a Madla zpívá Evropě. Balet, komparz, dětské role – všechno byly cesty, jak talentované dítě dostat mezi lidi, kteří si ho mohou všimnout. A všimli si.
Dětský úspěch ale automaticky neznamenal snadný vstup do profesionálního herectví. Po maturitě se Bohdalová hlásila na DAMU a přijata byla až na třetí pokus. Mezitím odešla do Ostravy, kde působila jako učitelka. Tehdy ještě nebylo neobvyklé, aby absolventka gymnázia nastoupila do školství, ale ani v této době herectví úplně neopustila. Nakonec se na DAMU dostala a v roce 1957 studium dokončila.
Její cesta tak nebyla žádnou přímou jízdou od dětského komparzu ke slávě. Naopak. Několikrát se zdálo, že se bude muset vydat jiným směrem. Osud jí ale postupně otevřel dveře k Janu Werichovi a Divadlu ABC. Tam začala její profesionální kariéra nabírat skutečné tempo.
Do života zasáhla politika
Rodina přitom procházela mnohem vážnějšími problémy než jen běžnými existenčními starostmi. V roce 1954 byl zatčen Jiřinin otec František Bohdal. Podle pozdějších zjištění pomáhal s útěkem bývalého ministra financí Ladislava Feierabenda z Československa. Za svou účast byl odsouzen k patnácti letům vězení.
Bohdalová se k otcově příběhu vracela jen nerada. Zároveň ale postupně usilovala o to, aby jeho protikomunistická činnost nezůstala zapomenuta. Sama se později dostala do nepříjemné situace kvůli spisům Státní bezpečnosti. StB ji vedla jako údajnou agentku, přestože Bohdalová tvrdila, že spolupráci odmítla. V roce 2004 soud rozhodl, že byla ve svazcích vedena neoprávněně.
Simona Stašová samozřejmě nechyběla na nedávné oslavě narozenin maminky Jiřiny Bodhalové
Když musela zvládnout rodinu sama
Ani osobní život nebyl jednoduchý. Bohdalová během studia otěhotněla a narodila se jí dcera Simona. Studium proto přerušila a později se k němu vrátila. Rodinná situace však byla složitá také kvůli nemocné mamince. Bohdalová později vyprávěla, jak důležitou roli tehdy hrálo hospodaření s každou korunou. Zkušenost s nedostatkem se do ní otiskla natolik, že i v pozdějším životě měla potřebu myslet na budoucnost a peníze zbytečně nerozhazovat. „O mně se krom jiného traduje, že jsem lakomá nebo něco takového. Ti, co mě znají, vědí, že to není pravda. Já jenom neumím být rozhazovačná, právě proto, že jsem vzešla skutečně z nejchudších poměrů,“ vysvětlovala.
To je možná jeden z nejzajímavějších detailů jejího příběhu. Člověk, kterého si dnes spojujeme s úspěchem, penězi, televizní slávou a desítkami rolí, si v sobě dlouho nesl zkušenost dítěte a mladé ženy, pro kterou nebylo samozřejmé, že bude mít dost. „U nás doma nepřipadalo v úvahu sníst něco ze špajzu a nezeptat se. Protože maminka měla jídlo přesně rozpočítané, maso měla jenom na neděli.“
Werich jí otevřel dveře
Po dokončení DAMU se Bohdalová dostala angažmá v Divadle ABC, kde se setkala s Janem Werichem. Následovala léta v Městských divadlech pražských a od roku 1967 také dlouhá éra v Divadle na Vinohradech. Tam působila až do roku 2004. Nikdy přitom nikdy nebyla jen „komediální herečkou“, uměla pracovat s nadsázkou a komikou, ale stejně přesvědčivá dokázala být i v psychologicky náročnějších rolích.
Výrazným příkladem je Ucho, v němž si zahrála po boku Radoslava Brzobohatého. Film vznikl na konci šedesátých let, ale kvůli politické situaci se k divákům dostal až po pádu komunistického režimu. Vedle toho hrála v komediích jako Světáci nebo Dáma na kolejích a později získala České lvy za filmy Nesmrtelná teta a Fany.
Její kariéra se navíc neomezovala na film a divadlo. Obrovskou část jejího života zabrala televize. S Vladimírem Dvořákem vytvořila jednu z nejznámějších dvojic české televizní zábavy a dlouhá desetiletí byla spojená s pořadem Televarieté. A pak je tu její hlas. Bohdalová se stala výraznou vypravěčkou dětských pořadů a večerníčků, takže její práce oslovila i generace diváků, kteří ji možná nikdy neviděli na divadelním jevišti.
Jiřina Bohdalová se svým vnukem Vojtěchem
Ani dnes nezpomaluje
I když maminka Jiřiny Bohdalové svůj sen o velkém světě showbyznysu do konce nedotáhla, tak její dcera se přitom prakticky všude, kam se její maminka nikdy nepodívala. Na jeviště, před filmovou kameru i do televize. Z dětských konkurzů se postupně stala profesionální herečka a nakonec jedna z nejvýraznějších tváří české kultury druhé poloviny 20. století.
Letos se Jiřina Bohdalová dožila 95 let. Při této příležitosti vznikl dokument Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál, který vznikal více než dva roky a přinesl také dosud nezveřejněné rodinné záběry. Jeho průvodkyní se stala její dcera Simona Stašová. Bohdalová zároveň oslavila narozeniny speciálním vydáním rozhlasového Toboganu. Český rozhlas připomněl její téměř devadesátiletou kariéru napříč filmem, divadlem, televizí i rozhlasem.
Zdroje: autorský článek s využitím
dokument Jiřina Bohdalová: A jede se furt dál
