Článek
Filmová Noc na Karlštejně z roku 1973 se odehrává ve 14. století a tvůrci ji natáčeli přímo na hradě, který dává celému příběhu jeho charakteristické prostředí. Přesto se během natáčení nepodařilo uhlídat všechny moderní prvky ani návaznost jednotlivých záběrů. Nejznámějším přešlapem zůstává cyklista. Během úvodních scén s rytíři se totiž v pozadí objeví člověk s jízdním kolem. V některých současných verzích filmu už není tento detail tak dobře patrný, protože byl při úpravách obrazu potlačen. Cyklista ale není zdaleka jediným návštěvníkem 20. století, který se do středověkého Karlštejna zatoulal.
Pešek má na zádech zip
Pozorní diváci si mohou všimnout dalšího moderního prvku na kostýmu Peška, kterého hraje Jaromír Hanzlík. Když se postava otočí zády, je na oděvu vidět zapínání, které odpovídá zipu. Ten samozřejmě do 14. století nepatří. První předchůdce zipu vznikl až v 19. století a jeho používání na oblečení přišlo ještě později. Zatímco cyklista se v obraze objeví jen na okamžik, Peškův kostým může pozornému divákovi připadat jako mnohem nápadnější připomínka toho, že sleduje film natočený ve 20. století.
Ještě výraznější je technický detail přímo na Karlštejně. V několika záběrech jsou na střechách hradu vidět hromosvody a jejich vedení. Pro děj zasazený do doby Karla IV. jde pochopitelně o moderní prvek. Hromosvod je spojen s mnohem pozdějším obdobím a s pokusy Prokopa Diviše z 18. století. Film tedy na několika místech ukazuje skutečný Karlštejn tak, jak vypadal v době natáčení, nikoli přesně tak, jak by vypadal ve 14. století.
Královna jednou sedí, podruhé teprve přichází
Ne všechny chyby souvisejí s historickými rekvizitami. Jedna z nich vznikla přímo při střihu. Na začátku filmu se během rytířského klání objevuje Jana Brejchová jako Eliška Pomořanská. V jednom záběru už sedí na trůnu, zatímco v následujícím záběru k němu teprve přichází. Jde o klasickou chybu v návaznosti záběrů. Podobný problém se objevuje také během závěrečné šarvátky. V některých záběrech je uvnitř hradu tma, po střihu se ale světelné podmínky výrazně změní a vzápětí se opět vrátí.
Zajímavý detail se objeví během scény, v níž Eliška zpívá slavnou píseň „Lásko má, já stůňu“. Za její postavou je vidět malba Karla IV. s císařovnou. Problém je v tom, že ženou na obraze není Eliška Pomořanská, která je ve filmu její postavou. Jde o Annu Svídnickou, Karlovu třetí manželku. Pro diváka, který se v Karlových manželstvích neorientuje, jde o detail prakticky nepostřehnutelný. Při znalosti historických souvislostí je ale poměrně vážným pochybením.
Anežka ještě svatá nebyla
Další historická nepřesnost se objeví v kapli. Arnošt z Pardubic při ukazování obrazů žen označí jednu z nich za svatou Anežku. Jenže Anežka Česká v době Karla IV. svatá nebyla. Karel IV. se sice o její svatořečení zasazoval, k němu ale za jeho života nedošlo. Anežka byla nejprve v roce 1874 blahořečena a za svatou byla prohlášena až v roce 1989. Tady už nejde o přehlédnutou rekvizitu. Tvůrci jednoduše použili označení, které historicky neodpovídá době, do níž je příběh zasazen.
Další známý historický detail se týká samotného Karla IV. Na konci filmu se panovník označí jako „Otec vlasti“. Dnes je toto označení s Karlem IV. neodmyslitelně spojené. Jenže film jeho použití zasazuje přímo do panovníkova života. Ale Karel IV. byl tímto označením nazván až v pohřební řeči nad jeho hrobem, nikoli během života způsobem, jaký naznačuje film.
Filmaři si navíc neuhlídali ani počasí a vegetaci. Přehledy chyb upozorňují na rozdíly ve vzhledu stromů během některých scén. Zatímco v jednom záběru jsou stromy zelené, v jiném jsou bez listí nebo mají podzimní vzhled. Nejde přitom o příběhovou změnu ročního období. Film se odehrává během krátkého časového úseku, takže podobné rozdíly jsou spíš důsledkem toho, že se jednotlivé scény natáčely v různých obdobích.
Zdroje: autorský článek s využitím
