Článek
Natáčení westernu Vinnetou a míšenka Apanači z roku 1966 rozhodně nepatřilo k poklidným filmovým projektům. Dobrodružství s Pierrem Bricem a Lexem Barkerem vznikalo převážně v tehdejší Jugoslávii a štáb musel řešit jeden problém za druhým. Přesto vznikl film, který dodnes patří mezi nejznámější mayovky, i když už nikdy nezopakoval obrovský komerční úspěch prvních dílů série.
Vyhozený režisér
Jednou z největších komplikací byla výměna režiséra. Původně měl film natáčet Paul May, jenže po několika dnech práce ztratil důvěru producenta Horsta Wendlandta. Jeho způsob práce údajně neodpovídal představám společnosti Rialto Film, a tak dostal výpověď. Veškerý natočený materiál putoval do koše a vedení projektu převzal zkušený Harald Philipp, který musel prakticky začít znovu. O celé události se tehdy téměř nemluvilo a diváci se o zákulisním dramatu dozvěděli až po letech. Přitom v takových případech problémy brzy vyjdou najevo. Jenže tentokrát dostal May za mlčení statisíce odstupného, což mu zavřelo ústa.
První velká role Uschi Glas
Pro tehdy dvaadvacetiletou Uschi Glas znamenala Apanači životní příležitost. Byla to její první výrazná hlavní role a otevřela jí cestu mezi nejobsazovanější německé herečky. Ve filmu je ale zvláštnost, které si většina diváků nikdy nevšimla, její hlas totiž nepatří jí.
Dlouhá léta se tradovalo, že producentům vadil její silný bavorský přízvuk, a proto ji kompletně předabovala Marion Hartmannová. V červnu 2016 uvedla Uschi Glas v rozhlasovém pořadu Die blaue Couch na stanici Bayern 1 na pravou míru, že šlo pouze o pověst. Ve skutečnosti byla její role předabována proto, že produkce chtěla ušetřit náklady na její cestu do studia na postsynchrony.
Na natáčení přesto vzpomíná ráda. K hercům z mayovek si vytvořila silné přátelské vazby a ještě po desetiletích mluvila například o Mariu Adorfovi jako o jednom ze svých nejbližších kolegů. „Mario je především neuvěřitelně dobrý člověk a skvělý přítel.“
Oheň zničil celé městečko
Největší katastrofa přišla během natáčení výbuchů v kulisách Rocky Town. Silný vítr rozšířil plameny mnohem dál, než filmaři čekali, a oheň zničil značnou část westernového městečka včetně saloonu. Škody se vyšplhaly na desítky tisíc západoněmeckých marek a kulisy bylo nutné znovu postavit. Celkové náklady filmu se nakonec přiblížily čtyřem milionům marek, což byla na polovinu 60. let mimořádně vysoká částka.
Fanoušci si dnes už těžko představí mayovku bez Old Shatterhanda, jenže původní scénář s Lexem Barkerem vůbec nepočítal. Producenti chtěli využít postavu Old Firehanda, nakonec ale celý příběh přepsali, aby se Barker mohl do série vrátit. Samotný film byl navíc výjimečný ještě z jednoho důvodu. Na rozdíl od většiny mayovek totiž nevycházel z konkrétního románu Karla Maye. Scenáristé použili pouze známé postavy a vytvořili zcela nový příběh.
Šaty po Ribaně i další recyklace
Přestože šlo o nákladnou produkci, šetřilo se, kde se dalo. Kostýmy i rekvizity putovaly z filmu do filmu. Fanoušci si všimli například toho, že šaty, které Vinnetou daruje Apanači, nosila už dříve Ribanna. Objevují se také známé košile, pouzdra na nože nebo další výbava z předchozích mayovek. Podobné opakované využívání kostýmů bylo tehdy běžnou praxí a pomáhalo držet rozpočet pod kontrolou.
Jedna z nejnapínavějších scén ukazuje útok orla na malého Happyho. V době bez počítačových efektů museli filmaři improvizovat. Část záběrů vznikla s živým orlem Peterem, který měl zkušenosti z dalších filmů, jiné byly natočeny pomocí trikových záběrů a při některých scénách štáb využil maketu upevněnou na dlouhé tyči, aby vše působilo co nejvěrohodněji.
Úsměvnou historkou z natáčení se stal i okamžik při slavnostní první klapce. Asistent režie začal hlasitě komandovat muže, který odmítal jít do maskérny. Netušil ale, že nejde o komparzistu, nýbrž o starostu města Omiš, který přišel filmaře oficiálně přivítat. Nedorozumění se rychle vysvětlilo, ale historka mezi členy štábu zlidověla.
Devět minut muselo zmizet
Po premiéře čekal film ještě jeden zásadní zásah. Původně získal přístupnost až od dvanácti let, což producentům nevyhovovalo. Rodinné mayovky totiž tradičně mířily i na nejmladší publikum. Střihačka Jutta Heringová proto dostala za úkol odstranit nejtvrdší násilné scény. Z filmu zmizelo přibližně devět minut materiálu a nová, kratší verze získala přístupnost od šesti let. Právě ta se následně dostala do většiny kin, zatímco televize později často vysílaly původní delší střih.
Ačkoliv Vinnetou a míšenka Apanači už nedosáhl fenomenální návštěvnosti prvních mayovek a jako jeden z mála filmů série nezískal ocenění Zlaté plátno, dodnes patří mezi nejčastěji reprízované díly. Fanoušci oceňují nejen dvojici Pierre Brice a Lex Barker, ale i první velkou filmovou příležitost Uschi Glas, která se díky Apanači zařadila mezi největší hvězdy německého filmu 60. let.
Zdroje: autorský článek s využitím
