Článek
Tím chci jen naznačit, že ne všichni vnímáme svátek zamilovaných stejně. Já mám odpor k romantickým gestům od té doby, co jsem chtěl kdysi na svatého Valentýna jedné dívce naznačit, jaká je to kočka, a tak jsem jí koupil plechovku kočičího žrádla. Za pouhých 18 korun jsem dosáhl toho, že se mi slečna začala obloukem vyhýbat a mezi jejími přáteli se pak ještě dlouhá léta vedly debaty o tom, jak velký jsem vlastně idiot.
Obchody jsou už od půli ledna plné srdíček a plyšáků a přáníček, ze kterých by člověk mohl soudit, že být zamilovaný je kdovíjaká výhra. Přitom je statisticky mnohem pravděpodobnější, že se zamilujete do někoho, kdo vás nechce, nebo že se do vás zamiluje někdo, koho nechcete vy, případně že se zamilujete do někoho, koho byste vůbec milovat neměli. No a do toho si přijde Valentýn a nabádá vás k romantickým gestům.
Věřte mi – i když zrovna nemáte objekt romantického zájmu, nejspíš o nic nepřicházíte. Ta romantika stejně skoro nikdy nedopadne tak, jak ji znáte z reklam, a valentýnský večer si užijete spíš o samotě než v páru. Schválně to zkuste: sami se pozvěte na romantickou večeři při svíčkách. Klidně si poručte smažák a pivo – a nikdo vám nepráskne s příborem. Po jídle se chytněte kolem pasu a kupte si lístek do kina. Nemusíte chodit na slátaninu o milionáři, co díky lásce přijde k rozumu. Klidně zajděte na slátaninu o milionáři, co díky svým elektrickým pažím zachrání Zemi před invazí ektoplazmy; přesto vám ze sálu nikdo neuteče. Až si v temném kinosále začnete hladit stehno, nikdo vám nevrazí políček. Dokonce ani když se začnete vášnivě líbat.
Prostě – pokud jste letos na Valentýna sami, nic si z toho nedělejte. Ten svátek je stupidní. Ale jestli si chcete mermomocí sehnat někoho, kdo s vámi příště zajde na smažák, aspoň teď máte 365 dní na to, abyste pro něj vymysleli něco lepšího než žrádlo pro kočky.
