Článek
Říká se, že Vánoce jsou hlavně svátky dětí, a je to úplná pravda. Kdo má děti, ví, že na žebříčku superhrdinů se Ježíšek každoročně umisťuje na nejvyšších příčkách. Někdy i nad Spidermanem.
Mírnit dětskou lačnost po ježíškovské nadílce nepomáhá ani školní výuka. Už od půlky října děti ve škole vyrábějí přáníčka, záložky, ozdoby a řetězy a zatímco venku ještě zuří léto, děti mají pocit, že Vánoce jsou za dveřmi. Na začátku prosince navíc začnou psát dopisy Ježíškovi a být skutečně nesnesitelné. Nervózní očekávání nadílky je promění v nevrlé, nedočkavé, rozjívené a protivné tvory, oslepené vidinou kopice dárků pod stromečkem a zhusta ignorující reálný svět. Reklamní agentury tomuhle stavu říkají „rozzářená dětská očka“, kdežto rodiče před domácí adventní pohodou utíkají do práce. Těsně před svátky pak, unavení a pološílení, utápějí svou frustraci v alkoholu na firemních večírcích, kde s pátou skleničkou jägermeistera v ruce vysvětlují druhdy nenáviděnému šéfovi, že Ježíšek jsou ve skutečnosti oni.
Firemní večírky jsou kapitola sama pro sebe. Ovšem pokud jste rodiče či prarodiče, čeká vás před Vánoci jedna ještě mnohem horší věc: dětská vánoční besídka. Taková vánoční besídka ve školce je neopakovatelnou, nádhernou příležitostí k tomu, abyste na vlastní oči viděli, co všechno se za ten půlrok vaše malé, křehké dítě naučilo: otevírat naprázdno pusu a vypadat zmateně.
I besídky větších, již školních dětí mají něco do sebe. Často na nich můžete zhlédnout divadelní představení. Jak asi víte z amerických rodinných vánočních filmů, školní divadelní představení jsou něco jako broadwayský muzikál s parádní výpravou a efekty, na kterém hraje dokonale secvičený školní bigband originální aranže klasických šlágrů a vaše dítě, které až doteď mělo trému, zazáří ve světle reflektorů, aby si vysloužilo aplaus ve stoje.
Hahaha! Zapomeňte. Divadelní představení na školní besídce je ve skutečnosti zhruba sedmnáctihodinový kus, v němž se děti, obalené do záclon a papírů, potácejí po jevišti jako ožralé. Co chvíli se zastaví a na střídačku něco kuňkají do země. Vy se pořád jen koukáte na hodinky a čekáte, až nastane Velký Okamžik Vašeho Dítěte, které bylo obsazeno do důležité role čtvrtého z pastušků. Když Vaše Dítě vstoupí rozeklaným krokem na pódium a začne kuňkat, nejraději byste se hrdostí propadli do země. Jediná zábava na školních divadelních představeních je, když na někoho spadnou kulisy, ze kterých ještě kape herkules a drolí se polystyren.
Součástí vánočních besídek je i prodej rukodělných výrobků. Děti tu prodávají různé pochoutky a vlastnoručně vyrobené ozdoby. Řekl jsem „ozdoby“? Samozřejmě jsem měl na mysli „odpadky“. Je jasné, že výrobky malých dětí s velmi omezenými schopnostmi v oblasti jemné motoriky nemohou konkurovat tovární výrobě.
Naneštěstí dětem v jejich rukodělném úsilí pomáhají jejich maminky, které na tom se vkusem a motorickými schopnostmi často nejsou o mnoho lépe než jejich čtyřleté děti. Vystavené zboží – arašídoví zajíčci, hnědí sněhuláci z kaštanů a špejlí, prostřihované okrasné ubrousky a ozdobná hrouda, z níž odpadávají žaludy – je terčem obdivu ostatních žen, které se pak, jako by je kousla zombie, proměňují ve tvořilky. Zástupy těchhle matek, vyzbrojených tavnými pistolemi, jsou odhodlány vyzdobit vám domácnost vším, co jde přilepit k sobě.
I dříve lidé vyráběli různé dekorace pro výzdobu příbytků, ale teprve vynález tavné pistole dal ozdobnému průmyslu ty správné grády. Tavná pistole totiž dokáže spojit i věci, které si dosud nebyly souzeny: smrkovou šišku a igelit a umělohmotné jeřabiny a porcelánové slony a víčka od PET lahví a skořicovou kůru. Být to vystavené v galerii, vyjadřuje se to ke krizi identity a hodnotového systému jedince v postfaktuální informační společnosti a bude to asambláž; když si to necháte doma na odiv návštěvám, bude to asi blamáž.
Po takovýchhle adventních zážitcích se člověk jen modlí, aby měl Vánoce co nejrychleji za sebou. Popravdě řečeno, po svátečním kolečku návštěv příbuzných jsou někdy rodinné vazby tak akorát zralé na to, aby je někdo znovu slepil tavnou pistolí.
