Článek
Stejně jako před každou olympiádu se nejen na sociálních sítích proměnila většina naší populace ve znalce módy, aby nevybíravě zkritizovala olympijskou kolekci návrhářky Anežky Bereckové jako nepovedenou, ošklivou a nevhodnou. Kritikům je jedno, že módě a oblečení nerozumí, je jim jedno, co nosí oni sami, ale mají nutkavou potřebu se vyjádřit. Prezentovat svůj jediný možný správný názor. A je jedno, že jde o názor pekaře, uklízečky nebo skladníka ze šroubárny.
Jako bychom už dávno zapomněli na to, že každý rozumí něčemu jinému. Vystudoval nebo se celý život, nebo alespoň dlouhé roky, věnoval nějakému oboru, aby se v něm stal expertem. Právě názor takového člověka může být relevantní. Ano, i já si můžu říct „líbí se mi to“ nebo „nelíbí se mi to“, ale to je tak všechno. Jde o hodnocení lajka, které pro posouzení návrhu neznamená nic – může pouze nasbírat nějaké lajky, pokud ho dostatečně světácky napíšu na některé ze sociálních sítí.
Společnost se bohužel v posledních letech posouvá do stavu, kdy názor v oboru nevzdělaného hlupáka má díky síle a viditelnosti jeho hlasu stejnou váhu jako názor odborníka. Často je to navíc tak, že zatímco odborník přece jen trochu pochybuje, protože zná další souvislosti a oboru rozumí, nevzdělaný jedinec zcela věří svému zaslepenému pocitu a do krve svůj ničím nepodložený názor obhajuje.
A tak dochází k trapným a kuriózním situacím, kdy astrofyzik debatuje s plochozemcem, abychom se o tématu bavili vyváženě a korektně, čímž nesmysly plochozemců legitimizujeme, i když by do veřejného prostoru neměly vůbec patřit. Protože nesmysly o placaté Zemi, neexistující klimatické krizi nebo o tom, že očkování proti covidu byl tajný plán na ovládnutí lidstva, nemají žádnou hodnotu.
Podobné manýry nezralých a nevzdělaných hlupáků se bohužel staly denním chlebem i našich politiků. Ti mají často na věc také svůj, ničím nepodložený názor a chovají se úplně stejně jako plochozemci. Svůj názor vydávají za fakt a skutečnost, opovrhují těmi, kteří danému tématu rozumějí a jsou jedinou autoritou, jež může problém rozhodnout. Stejně jako v onom rozhovoru astrofyzika a plochozemce.
Když si Petr Macinka jako laik a neprávník nějak vykládá ústavu, je to jen jeho názor a pocit, nic víc. Přestože by všichni měli vědět, že ústavu může jediným správným způsobem interpretovat pouze Ústavní soud, tento neúspěšný muzikant z kapely Hraczki a vystudovaný politolog natvrdo hlásá „prezident porušuje ústavu“ namísto „podle mého laického názoru byla prezidentem ústava porušena, ale je to jen můj pocit, nejsem expert“.
Úplně stejně se chová premiér Andrej Babiš. Rozpočet jeho vlády podle něj neodporuje zákonu o rozpočtové odpovědnosti a se stanoviskem Národní rozpočtové rady nesouhlasí. Zřejmě proto, že jeho názor je jiný, považuje tuto instituci za zbytečnou. V kauze Čapí hnízdo zpochybňuje naši justici, když říká: „No a? Proč by mě měla vydávat, když jsem nic neudělal?“ a pokračuje: „Je to vymyšlené svinstvo, neuvěřitelné vůči mojí rodině.“ (citace z rozhovoru v pořadu Za pět minut dvanáct televize Nova) A tak namísto toho, aby nechal věc prozkoumat tím jediným, kdo k tomu má mandát – nezávislým soudem –, zde jen laicky prezentuje nerelevantní názor.
Podle Vanity Fair a USA Today je česká olympijská kolekce „nejlepší a nejodvážnější“. To by měla být jediná a nejsilnější zpráva o povedené kolekci, v níž naši sportovci v pátek slavnostně nastupovali v italských městech. A stejně tak by o tom, zda prezident porušuje ústavu, zda aktuální rozpočet porušuje zákon a zda se Andrej Babiš dopustil krácení daní, měl rozhodnout ten, kdo k tomu má mandát.
