Článek
SMS uprostřed noci
Stalo se to už před 15 lety, ale dodnes mám svou první noční procházku vrytou do paměti žhavým písmem. Byla to jedna z těch nocí, kdy se mi opravdu nedařilo usnout. Všechny babské rady z internetu jsem už vyzkoušel - bez výsledku. A pak jsem si vzpomněl na to, co mi říkávala moje babička: „Když nemůžeš spát, jdi se na chvíli projít ven.“
Nebyl důvod této rady neuposlechnout. Bydlel jsem sám, dívku jsem neměl a navíc byla sobota. Noční klid našeho malého města mě naprosto uchvátil. Nikde nikdo, jen slabá záře pouličních lamp a téměř úplné ticho. Tedy až do chvíle, kdy mi mobil v kapse hlasitě oznámil příchozí SMS.
Odesílatelem byla moje vrstevnice a kamarádka Kamila. Nevěřil jsem tomu, co jsem právě četl a nechápal jsem to. Doteď mám znění té zprávy před očima: „Ještě bych s Tebou chtěla naposled mluvit. Mám Tě ráda.“
Kde mám hledat?
Srdce mi bušilo jako o závod a chvílemi to vypadalo, že se probije z mého hrudníku ven. V hlavě mi nastal totální chaos. Kde hledat? Kam jít? Koho se zeptat? Komu volat? Musel jsem přemýšlet rychle.
Nevím proč, ale napadlo mě jediné místo, kde by Kamila zrovna mohla být - Podskalský jez. Tak jsme mu říkávali od doby, kdy jsme se tam seznámili. Vůbec mi nedocházelo, jaká rána naslepo to je, ale rozhodl jsem se na to místo přivolat policii. Stručně jsem vysvětlil, jaké podezření mám a dál už na nic nečekal.
Prosím, ne!
Rozběhl jsem se přes náměstí směrem k poště. Odtud se přes silnici dalo přejít na stezku, která vedla přes celé Podskalí. Odhadem necelý kilometr do cíle. Čím jsem byl blíže, tím více sílil zlověstný zvuk padající vody. A najednou jsem Kamilu zahlédl. Seděla na okraji navigace, ruce připravené k odrazu. Kdyby odtud spadla do vývařiště, byla by bez šance.
„Ne, Kamí, nedělej to!“ zvolal jsem bezmyšlenkovitě. „Prosím!“
Podívala se mým směrem, ale nereagovala. Až když jsem se dostal dost blízko, zarazila mě znamením ruky a vzlykla: „A proč ne? Beze mě bude všem líp. Ale tebe jsem ještě chtěla vidět. Něco ti říct…“
„Nech ji mluvit, získej čas,“ honilo se mi hlavou. „Za chvíli tady budou.“
Jenže nikdo nepřicházel. Byli jsme stále sami. Já se nemohl hnout z místa a její slzy drtily mé hrdlo tak silně, že se nešlo pořádně nadechnout. Přestože usedavě plakala, dokázala mi říci, co se stalo a proč se takhle rozhodla.
Teď nebo nikdy
Byla za tím nešťastná láska - jak jinak. Kvůli místnímu frajírkovi odešla z domu a našla si práci. Říkala, že ji za to celá rodina odsoudila a teď už se nemá kam vrátit. S přítelem jí vztah vydržel sotva pár měsíců. Potom ji začal podvádět. Když na to včera přišla a uhodila na něj, zareagoval tak, že ji surově zbil a vyhodil z domu.
Chtěla dodat ještě něco, když vtom nás na chvíli oslepilo bliknutí modrých majáků. Vzpamatoval jsem se jako první a moje mysl zavelela, že buď teď nebo nikdy. Jeden rychlý krok, strhnout od navigace a silně sevřít. Bylo to bleskové. Držel jsem ji, dokud k nám nepřiběhla hlídka. Policisté raději zavolali i sanitku, která dorazila ani ne za pět minut.
Když Kamča nastupovala dovnitř, viděl jsem, že mi nelhala. Tváře měla opuchlé a namodralé nejenom od slz, ale i tvrdých ran, které jí ten zbabělec zasadil.
Nový začátek
Několik týdnů jsem o ní nevěděl vůbec nic. Až jednoho večera někdo zazvonil. Když jsem otevřel dveře, okamžitě se mi na tváři ukázal rohlík. Byla tam, živá a zdravá. Samozřejmě jsem ji pozval dál.
Nevím, jak dlouho jsme si povídali a jak dlouho jsme se spolu smáli. Stejně bych zase měl problém usnout, tak co na tom záleží? Důležité bylo, že se Kamila měla kam vrátit. Když se její rodiče té noci dozvěděli, co se stalo, probrali se hodně rychle. Došlo jim, že tato lekce mohla vyjít sakra draho.
Teď už je zase všechno jako dřív. Tedy skoro všechno. Starému známému jezu se oba dva raději vyhýbáme. Protože i po těch letech zlověstně zurčí. I když jsem mu tenkrát vyrval další oběť ze spárů. Nikdy nespí, nikdy se nevzdává.
Zdroj: Autorský článek
