Článek
Proč vlastně říkám bohužel? Protože podle mě všechno fungovalo úplně jinak. A hlavně - mnohem lépe. Děti spolu doopravdy mluvily, internet v mobilu skoro neexistoval a vrcholem frajeřiny byla Nokia 3310 a hra had.
Leckdo by mohl namítat, že doba pokročila, přišly nové technologie a svět se posunul neskutečně dopředu. To nemohu rozporovat. Otázkou však zůstává, zda jsme za ten posun nezaplatili příliš vysokou cenu.
Nic nám nechybělo
V porovnání s dnešní dobou jsme neměli prakticky nic. Tedy nic z toho, bez čeho se děti dnes jednoduše neobejdou - sociální sítě, chytré telefony, neomezené připojení.
Nebylo by na tom nic špatného. Koneckonců i já využívám vymožeností moderní doby. Jenže zásadní rozdíl je v tom, že já to beru jako bonus.
Nikdy a nic už nenahradí ten pocit, když jsme jako děti hráli na schovávanou, vyměňovali hokejové kartičky, stavěli bunkry a sedávali na železných konstrukcích známých jako klepače na koberce.
Právě tam se odehrávaly ty nejdůležitější okamžiky našeho dětského života. První hádky s kamarády, první pusa od holky a pak hojení zlomeného srdce. To všechno mělo společného jmenovatele - offline život.
Například můj starší syn nedokáže pochopit, jak jsme vůbec mohli existovat bez Wi-Fi a jak je možné, že jsme všichni neměli vlastní mobil nebo počítač.
Pominul jsem ten základní fakt, že počítače byly luxusním zbožím, které si rozhodně nemohl dovolit každý a odpověděl jsem mu, že jsme to jednoduše nepotřebovali. Bylo totiž možné všechno vyřídit osobně a nikdo to nepovažoval za něco divného. A dneska?
Člověk je hned za exota, když se snaží navázat nějaký jiný druh kontaktu než je ten online.
Spolehlivá notifikace i bez mobilu
Chytré telefony umí leccos. Nastavíte si upozornění, datum a čas, přidáte poznámku a už se o nic nemusíte starat. My jsme jako spolehlivou notifikaci využívali pouliční lampy. Jakmile se rozsvítily, bylo to znamení, že je čas jít domů. Spolehlivé, přesné, jednoduché.
Pokud ještě nebyl čas jít domů, byly to naše maminky, které občas vykoukly z okna a volaly nás na oběd. Nebo nám třeba chtěly připomenout, že se máme jít napít. S našimi kamarády se znaly osobně a pokud nám o nich něco tvrdily, byla to z 99 % pravda.
Nechyběl totiž osobní kontakt a nikdo se tak nemohl schovávat za anonymitu.
Přišli jsme o to nejcennější
Přestože to mnozí nevidí tak tragicky, fakta jsou jednoznačná. Přirozená komunikace vymírá. Lidský kontakt z očí do očí pomalu mizí (a ne, videohovor opravdu není plnohodnotný kontakt).
Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Děti sedí na lavičce metr od sebe, ale nehovoří spolu. Píšou si zprávy. Vyjádření aktuálního pocitu svěřují emotikonům.
Pravda je, že mi do toho nic není a mohu jen vzpomínat na to, jaké to bývalo. Ale není přece nic špatného na tom zavzpomínat na doby, kdy jsme spolu doopravdy mluvili.
Co nejvíc chybí Vám? Chtěli byste zpět staré dobré časy?
Zdroj: Autorský text
