Článek
Už je tomu několik let, ale s každoročním příchodem léta si kladu otázku, jestli tehdy něco nešlo udělat jinak. Více si všímat, snažit se více komunikovat. Pravdu se asi nikdy nedozvím.
Týnka byla víc než kolegyně — byla to srdečná holka, veselá a upřímná. Holka, která odešla moc brzy.
Když někdo měl nejapné narážky, dokázala se sama sobě zasmát a dotyčného odeslat do patřičných míst. S příchodem nového kolegy Václava se ale všechno postupně změnilo.
Říkal jí „Buřtýna“
Její jméno bylo Kristýna - to až Václav „vymyslel“ tuhle nechutnou přezdívku. Týnka to dlouho a trpělivě snášela, ale časem už jí Vašek začal lézt na nervy. Nevynechal jedinou příležitost, kdy si mohl rýpnout do její postavy.
Nebyli jsme přátelé
My jsme jeho plácání nevěnovali pozornost. Abych byl upřímný, nikomu z naší kanceláře Vašek lidsky nesedl.
Byl to frajírek a prvotřídní proutník, což sice vždycky zapíral, ale my jsme věděli své. Kvalifikaci měl dobrou, takže po profesní stránce nebylo nic, co bychom mu mohli vytknout. Avšak svým chováním narušoval pohodovou atmosféru v naší kanceláři.
S nadřízeným jsme jeho nevybíravé chování řešili mnohokrát, ale pokaždé nám bylo řečeno to samé: buďme rádi, že ho tady máme. Je to odborník a takových je málo.
Nepomáhaly ani přímé konfrontace. Vždycky nás odbyl, že je to jenom legrace a že my jsme suchaři.
Zaručené informace
Jednoho dne se k nám donesl drb z dílny: Václav prý prohlásil, že kdyby Týnka zhubla do plavek, klidně by s ní chodil. Nikdo z nás nevěřil, že by to mohla být pravda. Zaručených informací už z dílny přišlo…
Jediný, kdo to vzal skutečně vážně, byla paradoxně právě naše Týnka. Nejdřív to vypadalo jako vtípek, ale když si už třetí týden nosila pečlivě navážené jídlo v krabičkách, zpozorněli jsme.
Měnila se k nepoznání
Doteď nechápu, jak je to možné, ale ona se kvůli tomu člověku skutečně snažila zhubnout. Kvůli někomu, kdo ji svými vtípky denně shazoval.
Přestávala to být ona. S veselé a usměvavé holčiny se najednou stala tichá myška, která zoufale dřela, aby si ji ten „princ“ odvezl. Kromě nejnutnější denní komunikace s nikým nemluvila. Snažili jsme se ze všech sil, ale nic nezabíralo.
Po práci okamžitě odjížděla do fitka, kde trávila dlouhé hodiny. Jejího počínání si brzy všiml i náš závodní lékař. Doufal, že když Kristýně všechno popíše vědecky, poslechne ho.
Přestaňte s tím
Nutno uznat, že náš doktor se s tím nemazal a šel rovnou k věci - alespoň to jsme z ní vytáhli. Řekl jí, že pokud nezvolní, mohou nastat velké zdravotní komplikace.
Zhodnotil její výšku, váhu a tempo, které nasadila.
Závěr byl jasný - musí s tím přestat a zvolit jiné metody. Doporučil jí konzultace s odborníky na výživu a cvičení. Netušil, že se Kristýna zatvrdí ještě víc. Pár dnů na to nepřišla do práce.
Následek vrozené vady
Domnívali jsme se, že konečně všechno pochopila a potřebuje oddech. Znovu najít sebe samu. Po obědě vešel do kanceláře šéf. Bledý jako stěna, pomalu nebyl schopen souvislé věty. Týnka umřela.
Dopoledne ji v jejím bytě našel v bezvědomí tatínek. Zavolal sice ihned sanitku, ale bylo pozdě. Umřela na rupturu aorty v důsledku skrytého aneurysma. Nikdy se nedozvím, jestli k tomu přispělo i to nešťastné cvičení.
V práci jsem hned druhý den dal výpověď. Nemohl jsem tam být s člověkem, který odstartoval celý proces. A i když nemohl za Kristýniny vrozené sklony k aneurysma, stejně bych si to pořád myslel. Myslím si to doteď a to už uplynulo hezkých pár let.
Co bych vzkázal ostatním?
Není to jen příběh o nešťastné náhodě a nebo vrozené vadě. Pojednává o tom, že slova jsou mocnější než meč. Mohou zabít. Zamysleme se nad tím, jak tady být pro druhé. Ne nad tím, jak z nich ty druhé udělat.
Zdroj: Autorský článek
Některé detaily byly v rámci ochrany soukromí pozměněny
