Článek
Ačkoliv jsem pro dané téma nevytvářel žádnou anketu nebo průzkum, reakce a komentáře mě velmi nepříjemně překvapily. Možná jsem to mohl čekat, ale tak laciné argumenty jsem dlouho neviděl.
Nejde přitom jen o znění některých komentářů - to je stále v mezích slušnosti. Jde o naprosté odmítnutí společenské a morální odpovědnosti.
Někteří diskutující dokonce rovnou přehodili vinu na mladé jezdce, kteří logicky nemohou vědět, co dokáže motorka s výkonem, na který ještě nemají oprávnění.
Celý popsaný problém je naprosto jednoduše řešitelný. To je však odmítáno s tím , že jde o další zásahy do občanských svobod.
Odpovědnost? Nula. Raději dvojí metr
Zajímalo by mě, jak by tito lidé mluvili, když se bude jednat o jejich syna nebo dceru. Modelová situace: celý život tvrdíte, že je to v hlavě a nesete si zodpovědnost sami za sebe.
Večer vám zavolají z nemocnice, že vaše dítě mělo nehodu na motorce a nejspíš nepřežije. Budete zoufalí a budete hledat pomoc naprosto kdekoliv to půjde. Třeba zavoláte kamarádovi. Ten vám řekne: „Sorry, ale kdyby jezdil/a hlavou, nestalo by se to.“
Dle vašich tvrzení byste měli souhlasit. Nebo snad ne? Platí vaše tvrzení pro všechny ostatní, ale pro vaše děti ne?
Já osobně jsem přesvědčen, že byste křičeli, jak se něco takového vůbec mohlo stát.
Zkrátka - pokud někdo někomu prodá papírově „zavřený“ stroj, který ale žádné fyzické omezení nemá, je to stejné, jako dát zbraň někomu bez zbrojního průkazu.
Argumenty? Spíš dojmologie
V diskuzích se objevovalo stále totéž: „Dřív jsme také jezdili na silných strojích a nic se nám nestalo.
To má dva hlavní důvody:
1. dříve se u nás žádné škrtící sady sériově nevyráběly a dále byla před 20 nebo 30 lety
2. před 20 nebo 30 lety byla úplně jiná hustota provozu.
Diskutující tehdy začínali a motorku si museli koupit sami nebo alespoň zaplatit její významnou část. Od rodičů ji rozhodně nedostali jen tak. A když si něco koupíte za své, chováte se k tomu prostě jinak.
Padaly i výkřiky o svobodě, která je s každým požadavkem vlastně narušována a omezována. V tom případě můžu hned teď začít vozit lidi autobusem a to i přesto, že na něj nemám řidičák.
Vždyť je to stejné jako řídit auto, jen je ten autobus trochu větší. A když budu jezdit s rozumem, nic se nemůže stát. A navíc, nikdo mi nebude brát svobodu!
Zodpovědnost není moralizování
Pokusím se to shrnout, aby nedošlo k omylu. Nikdo přece nechce nikomu brát svobodu, ale bez pravidel to zkrátka nejde.
Lidé sami od sebe žádnou zodpovědnost nepřijmou, avšak budou hledat jakékoli způsoby, jak porušit zákon a vyhnout se případným postihům. Dobře, tomu se asi zabránit nedá.
Stejně tak nemohu zabránit zbytečným úmrtím mladých jezdců. Co však mohu udělat je to, že nebudu svým jednáním přispívat k těmto tragédiím. Že prodám jen to, co dotyčný smí řídit. Zmiňoval jsem to i v mém předešlém článku.
Kupující sice koukal podivně, ale mé podmínce vyhověl. A já mohl prodat s vědomím, že je všechno v pořádku.
Chápu skutečnosti, na které bylo poukazováno. Například to, že člověk se může zabít třeba i na „fichtlu“. Ano, může.
Je však důležité si uvědomit, že riziko a vážnost zranění je dáno především rychlostí a nezkušeností. Jawa Pionýr (fichtl) v továrním stavu pojede kolem 60 až 70 km/h.
Oblíbená Yamaha R6 vystřelí na 200 km/h za několik málo vteřin. Každý si může domyslet, který z těchto strojů se dá lépe zkrotit.
Na úplný závěr - netrvám na nových omezeních (i když bych změnu legislativy uvítal). Přál bych si jen méně mrtvých motorkářů. Obzvláště těch mladých. Věřte nebo ne, dá se toho dosáhnout i bez nových zákonů a omezení.
Stačí přestat prodávat paskvily, které mají omezení jen na papíře. Třeba tím někomu zachráníte život.
Zdroj:
diskuse pod článkem https://medium.seznam.cz/clanek/hornetak-casto-jsou-mrtvi-driv-nez-slozi-penize-a-system-jen-tise-prihlizi-215194
diskuze ve FB skupině Motorkáři CZ/SK
osobní názor autora
