Článek
Vážený pane předsedo,
váš novoroční projev pro rok 2026 jsem zhlédl celý a musím konstatovat, že se s ním v řadě bodů nedá souhlasit. Ne proto, že bych byl vaším odpůrcem.
Je to proto, že spíš než státnický projev se z vaší strany jedná o kritiku bývalé vlády a výčet kritických situací, do kterých nás (podle vás) dostala.
Hned ze začátku jste zmínil tři druhy hysterií: pandemickou, klimatickou a proválečnou. Pojďme si společně vzpomenout, jak to tehdy bylo.
Šest let od vypuknutí Covidu-19 není zase tolik, aby se na vše zapomnělo. Tenkrát se pandemie obával celý svět, zdravotníci potkávali sami sebe ve dveřích, umíraly tisíce lidí.
Nemyslím si, že by se přes noc obyvatelstvo planety přepnulo do módu hysterie a setrvalo v něm několik let. Šlo o skutečnou krizi, přičemž otázka jejího původu na tom nic nemění.
Dále zmiňujete krizi klimatickou, Green Deal, Gretu Thunberg a Ursulu von der Leyen. Nechci se pouštět do odborných analýz. Nechci zpochybňovat vědecké poznatky. Na klimatickou krizi mám svůj názor. Stejně tak na obě jmenované ženy.
Ten ale není pro tento dopis relevantní.
Rád bych Vám připomněl, že Green Deal byl za ČR schválen Andrejem Babišem dne 13.12.2019. Existovala možnost využít právo veta, což ale Andrej Babiš neudělal. Vyčítat Green Deal Fialově vládě není korektní. Ona totiž u jeho přijetí nebyla.
Nyní se dostáváme ke krizi proválečné. Ta byla vyvolána 24. února 2022, kdy Rusko napadlo Ukrajinu. Agresor své jednání označil jako speciální vojenskou operaci a to vše „v rámci demilitarizace a denacifikace Ukrajiny“.
Mohl byste mi vysvětlit, jak můžete válečný stav nazvat ideologickým strašením? Vaše slova totiž vyvolávají dojem, že nejde o válku vedenou agresorem - jestliže to tak nemyslíte, bylo by vhodné to říci.
Ukrajina se brání. Ano, nese to s sebou důsledky pro celý svět. Tak tomu ale bylo a bude prakticky v každé válce.
Všechno, co jste vyjmenoval sice na první pohled působí líbivě, ale snadno lze najít společného jmenovatele: CZEXIT. To je narativ, který dlouhodobě vyhovuje ruským geopolitickým zájmům. Pojďme dále.
Tvrdíte, že peníze, které posíláme na Ukrajinu a kupujeme jí za ně zbraně, by měly patřit našim důchodcům, zdravotně postiženým občanům a rodinám s dětmi. Nemohu si pomoci, ale z mého pohledu jde o čistý populismus.
Víte stejně dobře jako já, že i kdyby došlo k zastavení pomoci Ukrajině, výše zmiňované skupiny by nedostaly prakticky nic. Možná nějakou jednorázovou náplast a zbylé miliardy by zmizely neznámo kam.
Jelikož jsem otec dítěte se speciálními potřebami, mohu si dovolit zhodnotit úroveň péče o děti nebo dospělé s handicapem. Můžeme začít třeba příspěvkem na péči.
Jeho získání je složité a pokud se revizní lékař „špatně vyspí“, je schopen přiřknout rodičům třeba jen 2. stupeň závislosti, i když stav pacienta odpovídá 4. stupni.
Při revizích musíme opětovně dokládat zlepšení / zhoršení a obáváme se, aby nám příspěvek nebyl úplně odepřen.
Dále nám chybí dětští psychologové, psychiatři, stacionáře, odborníci pro práci s autisty, sociální pracovníci, poradenská činnost, různé odlehčovací služby, denní centra, speciální školky a školy…
Aby se nic z výše zmiňovaného nemuselo řešit, vymyslelo se nefunkční řešení, kterému říkáme inkluze. Reálně jde o útěk od závažných problémů, které nás jako společnost brzy dohoní.
Jaké záruky dáte občanům, že namísto pomoci Ukrajině vynaložíte prostředky na vyjmenované odborníky? Uvolníte peníze na stavbu potřebných škol nebo center? Odpovím si sám - záruky nedáte a peníze neuvolníte.
Neudělal to nikdo před vámi, protože to nikoho nezajímalo. Proč bych po tolika letech slibů od různých politických reprezentací měl věřit tomu, že zrovna vy budete světlou výjimkou? Upřímně řečeno, nevěřím tomu.
Dále by mě zajímalo vaše řešení příjmové chudoby. Uvádíte, že 47 % občanů, kteří jsou v nájmech, žijí v příjmové chudobě. Neznám relevantní zdroj, který by toto číslo potvrzoval, proto se rovnou ptám: „Co s tím chcete dělat?“
Jakým způsobem může bývalá vláda za příjmovou chudobu těch lidí, kteří pracují v soukromém sektoru? Kdybyste zmínil státní sektor, kde jsou platy tabulkové, pak bych věřil, že se s tím dá pohnout.
Přece nemůžete nařídit soukromníkům, aby svým zaměstnancům dávali takové a takové platy. Jediným výsledkem by byl odliv soukromníků a jejich firem mimo EU, respektive do zemí s nižšími výrobními náklady. To už se reálně děje, přičemž protiopatření neexistuje.
Přeji vám do Nového roku 2026 všechno nejlepší v pracovním i v osobním životě.
S pozdravem Michael Auský / Horneťák
