Článek
V autoservisu se dá zažít leccos - od banálních oprav až po náročné generálky. A když se k tomu přidají zákazníci - vtipálci, je o zábavu postaráno. Několik takových jsem potkal. Čas od času se totiž u svého mechanika - kamaráda zastavím na kávu. A klienti perlí.
Chci to jenom vyměnit, díly mám
Tohle je asi nejčastější nešvar. Zákazník dojede do servisu, nadiktuje potřebné opravy a pak začne z kufru tahat náhradní díly. Přesně takhle se zachoval jeden postarší návštěvník.
„Dobrej, šéfe. Já bych potřeboval vyměnit tu spojku, jak jsme se domlouvali,“ spustil mezi dveřmi do dílny. „Náhradní díly už jsem nakoupil, tak mi to jenom vyměníte, ju?“
Jaké bylo jeho překvapení, když mu můj mechanik slušně vysvětlil, že nic takového dělat nebude. Díly totiž objednává zásadně v originálu dle VIN. Za komponenty dodané zákazníkem pochopitelně nemůže ručit, ani je případně vyreklamovat.
Pán na to konto prohlásil, že tedy pojede raději do autorizovaného servisu, kde mu to určitě vymění. Popřáli jsme mu hodně zdaru.
Tak já to koupím, ale pak to zase kuchnete!
Dlouho jsem si nebyl jistý, zda to tenkrát klient myslel vážně. Potřeboval zkontrolovat auto před STK.
„Tak pane, s tímhle ani náhodou neprojdete,“ zaznělo z montážní jámy. „Kde máte DPF?“
Zákazník prohlásil, že ho odstranil, protože pak auto mnohem lépe jede a nemusí hlídat regeneraci. Taktéž prý nechal přes diagnostiku odstranit veškeré chyby a zamezit chybovým hlášením.
Jenže doba se změnila a protože se dnes na STK pořizuje kompletní fotodokumentace, chybějící filtr pevných částic technikovi neujde. To ale zákazník nevěděl a začal panikařit.
Opravář mu tedy nabídl, že mu filtr objedná nový, vše namontuje a softwarově nastaví. Zákazník nadšeně souhlasil, ale než opustil dílnu, zeptal se: „A po tý technický mi to zase kuchnete?“
Zdánlivě nevinný dotaz mě téměř zabil, neboť jsem se málem udusil na kafi. Kdybych jen tušil…
Ale já to potřebuju hned!
Na to ráno nezapomenu. Tehdy jsem si vyzvedával auto já. Před odjezdem následovala tradiční káva a krátký pokec. Po chvíli k bráně „přihopkala“ Audi A6 3.0 TDI. Vylezl z ní přibližně čtyřicátník a zvědavě nakukoval přes bránu.
„Haló? Je tu někdo?“
Kamarád se tedy odebral ven. „Dobrý den, co byste potřeboval?“
„Brej. No, nejede to. Už delší dobu, tak bych to potřeboval ňák vopravit.“
Přestože sám nejsem automechanik, bylo mi jasné, že za tím hopkacím stylem bude něco mnohem složitějšího, než si nebohý pán myslí. Moje myšlenky se záhy potvrdily.
„Tohle je na generálku, pane,“ oznámil kamarád stroze. „Motor ven, rozebrat, zrepasovat, seskládat. Ale já teď nemám, kam bych vás dal. Mám plno.“
To ale pán očividně nechtěl slyšet. „No, to ne! Já to potřebuju teď hned! To byste to nedal ani do večera?“
Nevycházel jsem z údivu. Ten člověk to myslel vážně. Rozčiloval se, že dneska už nejsou žádní mechanici, ale jenom výměnáři a pak to dopadá takhle. Nepomohlo mu to a s nepořízenou zase odhopkal.
Existuje snad jedna jediná rada - pokud se někdo v autech nevyzná, není to tragédie. Jenom je potřeba servisovat včas a řádně se objednat.
Máte podobné zkušenosti jako mechanici nebo zákazníci? Podělte se v diskuzi.
Zdroj: Autorský text
