Článek
Když nemůžu spát, jdu ven
Každý z nás měl někdy problém usnout, ale v mém případě jde poslední dobou o celkem častý jev. Jediný účinný prostředek je pro mě krátká vycházka. V březnu minulého roku jsem takhle vyrazil ven a málem způsobil katastrofu.
Hodiny ukazovaly půl třetí ráno a já se stále nervózně převaloval na posteli sem a tam. Co naplat, vyrazím ven, pomyslel jsem si. Sotva za mnou zaklaply vchodové dveře a ušel jsem pár kroků, zaujalo mě nákladní auto, které parkovalo „na hulváta“ přímo v křižovatce.
Kdyby někdo chtěl projet do ulice a nebo naopak pryč, neměl by nejmenší šanci. Nedalo mi to a vyrazil jsem to prozkoumat.
Hlavně opatrně
V naší ulici je po většinu roku klid a podobné úkazy u nás nejsou běžné. Jako první mě napadlo, že někdo dostal tip na drahé skútry a motorky, které byly celý týden zaparkované na písečném parkovišti hned za kulturním domem. Nebylo by to poprvé, kdy se někdo v naší ulici pokusil odcizit motorku. Domněnku bylo nicméně nutno ověřit.
Opatrným krokem jsem obešel kulturní dům z druhé strany a podíval se směrem na parkoviště. Když jsem uviděl světlo, jaké vydává kapesní LED svítilna nebo dioda na mobilu, bylo mi to už jasnější. Šmejdi mapovali terén a prověřovali, zda je někdo nesleduje. Problém byl v tom, že se mi nepodařilo je spočítat. Pořád přebíhali sem a tam, takže jsem si nemohl být jistý. Další mohli být schovaní opodál.
Zavolal jsem policii
Nebyl čas ztrácet čas. Navzdory touze po nachytání kriminálníků při činu zvítězil zdravý rozum. Schoval jsem se za roh a zavolal policii. Během hovoru jsem pravidelně vykukoval zpoza rohu a snažil se operačnímu důstojníkovi popsat situaci.
Operační zajistil, že přijely rovnou dvě hlídky. Jedna pospíchala na místo, kde se zloději nacházeli, druhá si ode mě vyžádala doklady a opětovný popis situace. Vzali si na mě kontakt a vyrazili za kolegy. Měl jsem neskutečnou radost, že ti nenechavci nejspíš stráví několik dlouhých hodin na stanici a nebo rovnou v cele předběžného zadržení. Malou chvilku jsem ještě chodil venku a vrátil se domů.
Policie měla vyřešeno za pár minut
Právě jsem se svým zážitkem chlubil manželce, která se mezitím vzbudila. Náhle mi zazvonil telefon. Hovor jsem přijal, vyslechl si policistku na druhém konci a celý rudý studem a s omluvami zvolna ukončoval hovor. Manželce můj výraz pochopitelně neušel.
„Co se stalo?“ zeptala se mě.
„To byla policie. Právě vytáhli z karavanu Oldu Říhu.“
„Kdo je Olda Říha?“ nechápala moje žena
„Frontman skupiny Katapult,“ odvětil jsem zničeně. V tu chvíli jsem si přál nebýt. Nikde a s nikým.
Policie samozřejmě všechno prověřila. Katapulti totiž měli 23. 3. 2024 od 19:00 koncert ve Strakonicích. Jenže aby stihli vše připravit, domluvili se s městem, že přijedou hodně brzy ráno a někdo ze zodpovědných jim přijde otevřít kulturní dům, aby si mohli připravit aparatury, pulty a nástroje s předstihem.
Nikdo se ale neukazoval, proto se dva členové kapely rozhodli nahlédnout do aut, zda tam ten někdo zodpovědný náhodou nezaparkoval a neusnul. Jako na potvoru ve chvíli, kdy jsem se díval tím směrem.
Náklaďák v křižovatce byl samozřejmě plný věcí, které kapela potřebovala a Olda Říha si dával šlofíka v karavanu za kulturákem, kam jsem ale ze svého pozorovacího úhlu nemohl vidět.
Promiňte mi, pane Řího. I vy ostatní
Chtěl jsem udělat správnou věc, ale namísto toho jsem málem přivodil infarkt frontmanovi této legendární kapely. Když vás totiž ve tři ráno z karavanu vytáhne policie, asi nebudete úplně nadšení.
Pane Řího, omlouvám se vám všem. Věřím, že i přes moje drobné pochybení na Strakonice nezanevřete. Dneska už se tomu smějeme, ale tenkrát jsem se cítil jako hlupák. Pravý, nefalšovaný, korunovaný hlupák.
Na druhou stranu, bývávalo i hůř. Jako jsem popisoval třeba v tomto článku.
