Článek
Sešel jsem se se svým sousedem, panem Novákem, u piva. A jelikož jsme oba politicky i komunikativní plodní, vzešel z našeho rozhovoru poklad. Ostatně, jako vždy.
Pan Novák: Ale copak, sousede, jste nějaký nabručený. Zase vás žere politika?
Já: Všichni jsou stejní! Jen se střídají u koryta. A já do nich vložil veškeré naděje!
Pan Novák: Ale jděte, tahle fráze je stará jako lidstvo samo. Už můj pradědeček ji používal. Navíc máte vkládat naděje do sebe, ne do jiných.
Já: Babiš aspoň něco dělal!
Pan Novák: Ale sám pro sebe. Politici kradli, kradou a krást budou. Nesmíte být takový pesimista.
Já: Tohle by se za Husáka nedělo, za komančů bylo líp a to pivo stálo polovinu. Vám se snad dnešní vláda líbí?
Pan Novák: Uvědomte si, ze žijeme v těžké době. Musím říct, že velmi oceňuji jejich snahu říkat věci pravdivě. Mám raději pravdu, než populismus. Díky nim teď vím, že za všechno může válka, Putin, inflace, minulá vláda i covid, naše nízká digitální gramotnost, klimatická změna, mladí co nemakaj a samozřejmě vaše i moje neschopnost si vzít svetr včas. A neremcám jako vy, protože vím, že bude líp!
Já: A co konkrétní kroky vlády? Hm?!
Pan Novák: Brožurku „Jak ušetřit“ jsem si pověsil na záchod vedle toaletního papíru. Je to praktické, papír něco vydrží a na rozdíl od toaleťáku je zadarmo. Klenot dnešní doby. Zákaz rachejltí na Silvestra? To je ekologické a ohleduplné ke zvířatům.
Já: A co chcete říct na fakt, že někteří lidé si stěžují, že nemají na potraviny, ani já ne.
Pan Novák: To mě nepřekvapuje. Lidé si stěžují, i když v létě svítí sluníčko. Ale jistě za tím stojí skrytá motivace lidí k práci nebo ke dvěma. Je to logické, když bude draho, lidé budou víc makat, víc danit, ekonomika pošlape. Bez práce nejsou koláče. Fiala má pod čepicí.
Já: A co si myslíte o veškeré té pomoci pro Ukrajinu? Naše maminky na mateřských živoří, míst ve školkách je málo…a co teprve důchodci?
Pan Novák: Je to skvělé, hrdě na to nahlížím. Sice někdo musí omezit elektřinu a máslo, ale nevadí mi to. V rámci vládní solidarity. Do teď jsme žili jak prasata v žitě. Tak místo zírání do televize půjdeme do přírody, a místo másla si dáme domácí marmeládu. Aspoň budeme zdravější a půjdeme příkladem dětem. Říkám tomu „solidarita s tréninkovou bídou“.
Já: Pak kdo je pesimista.
Pan Novák: Ale kdeže! Vláda přece řekla, že už to nejhorší máme za sebou. Těším se na ty lepší zítřky, jsem optimista. Jen bych ocenil přesnější datum. Abych věděl, jestli mám investovat ještě do jednoho balíčku antidepresiv a sezení u psychologa. Preventivně beru léky na tlak. Ale to je má vina, místo sezení u piva bych mohl někde brigádničit a mít více pohybu.
Já: Takže hrdě dotujete i farmaceutický průmysl, geniální. Vy jste ukázkový volič. Volíte někoho, kdo zapomněl, co slíbil. Nebo také jaké je jeho ministerstvo…
Pan Novák: Když ministr školství zapomene, že má školství ve své gesci, chápu to. Kdo si má taky všechno pamatovat, že? Já občas zapomenu i PIN ke kartě, a to nejsem ministr!
Já: To nemá cenu…A tak si připijeme na ty lepší zítřky, než zapomeneme, proč jsme sem přišli.
