Článek
Hluboké texty, které jsou srozumitelné, čtivé a mnohdy humorné. Příběhy mimořádně fascinující a s velmi kvalitní slovní zásobou, že mají mezinárodní ohlas. Čtou se mimo jiné i v angličtině, němčině, francouzštině či dokonce v japonštině.
A co víc? Jsou možná aktuálnější než kdy dřív. A to i přesto, že byly některé napsány před sto lety.
Karel Čapek je autorem celosvětově uznávaného slova „robot“. Člověk, který ve svém díle R.U.R. v roce 1920 popsal jako první nelidskou, můžeme říci, umělou inteligenci s téměř totožnými dilematy, které řeší vývojáři, vědci i zákonodárci dnes. Muž, který rovněž psal o katastrofě Hirošimy dvacet let předtím, než k tomu došlo.
Autor, který nebyl vizionářem, neviděl do budoucnosti, neznal počítačovou techniku ani jadernou fyziku, ale svým talentem dokonale poznal člověka. Toho, který skrze svou pýchu, ignoraci a aroganci touží po moci, síle, uznání a bez špetky morálky a svědomí zneužívá vědu a pokrok.
Karel Čapek na archivním snímku
Ve svých dílech popsal etické, morální a existenciální otázky, které jsou v současnosti aktuální. Ať už šlo o války, politiku, klima i zneužívání umělé inteligence. Je až děsivé, jak byl Karel Čapek přesný. Pojďme se na to to podívat blíže.
- R.U.R. nás učí o umělé inteligenci, o jejím „polidštění“ a zneužívání. Závěrem lidstvo vyhyne a roboti začínají žít po svém.
- Skrze Krakatit se učíme o možnostech síly a zkázy jaderných a atomových zbraní. A to dvě dekády předtím, než to vůbec svět poznal na vlastní kůži. Závěrem se katastrofy nedějí kvůli pokroku a síle nových zbraní, ale kvůli člověku.
- Bílá nemoc nám ukazuje, že při hrozbě vážné nemoci lidstvo nevyhyne kvůli chorobě samotné, ale kvůli neschopnosti lidí se morálně dohodnout. Závěrem se ukazuje, že politika a byznys často umlčí vědce, experty a zdravý selský rozum. Dění během šíření koronaviru jak vyšité.
- Válka s Mloky popisuje, co se stane, když vládu nad světem převezmou ti nesprávní. Závěrem je klimatická krize a migrace. (Rok vydání 1936, stále nemáte husí kůži?)
- Továrna na absolutno je fenomenální text, který lze chápat různými způsoby. Jádrem je však vytvoření „absolutna“, které představuje nevyčerpatelnou energii, sílu, náboženské cítění či vnímaní „své absolutní pravdy“. Z mého pohledu je to paralela k přebytku všeho, nadmíře čehokoliv, přehlcenosti vším a dnešní absenci kritického myšlení. Taky k frázi, že dnes si možná mnozí myslí, že všichni mohou všechno a nikdo nemusí nic. Lidé se kvůli tomu ocitají v chaosu a dochází ke kolapsu. Závěrem svět pomalu zaniká, dochází k zneutralizování absolutna a lidé se vracejí k normálnímu a běžnému životu, který se pro ně stává těžkým.
Čapkovo poslední dílo
Dříve než Karel Čapek zemřel, vydal poslední knihu s názvem Matka. Je to velmi citlivé, až intimní dílo o pocitech, prožitcích a emocích ženy, která v průběhu života přichází o všechny důležité muže ve svém životě. O otce, manžela, bratry i syny. Zbývá jí poslední z nich, nejmladší potomek a ona se potýká s dilematem, zda ho poslat do války.
V díle nakonec přijme i jeho odchod ve jménu morální spravedlnosti a sama ho do boje pošle, neboť v knize dochází k útokům na školy včetně dětí.
Čapek bezpochyby skrze matku hovoří k široké veřejnosti a zcela odmítá postoj kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ukazuje tím, že nebránit se zlu, „ve znamení míru,“ znamená nechat zlo vyhrát. Přičemž poukazuje na to, že morální rozhodnutí není jen na politicích a vojácích, ale na každém z nás.
Zajímavé je, že dílo vyšlo v roce 1938, těsně před druhou světovou válkou. Čapek skrze publikaci varoval veřejnost před nadcházející agresí a doufal v mravní sílu člověka.
Konec života
Karel Čapek nebyl jen český spisovatel, dramatik a novinář. Představoval osobu veřejně známého intelektuála a filozofa. Mezi širokou veřejností byl oblíbený, a to i zřejmě proto, že jeho postoje byly vysoce demokratické, humanistické a on sám zcela odmítal totalitní ideologie.
Skrze svůj talent na úrovni génia dokázal varovat před zneužitím moderních pokroků lidskou hloupostí i arogancí. Můžeme vnímat i kritiku absence morální brzdy, která lidem častokrát chybí, a která bývá příčinou větších či menších tragédií v našich životech. Ve svých publikacích to dával najevo tak, aby tomu porozuměl každý čtenář. A tím byl výjimečný.
Bohužel zemřel v roce 1938 ve věku 48 let na mnohé zdravotní komplikace. Zdroje hovoří o kombinaci zápalu plic s Bechtěrevovou nemocí, se srdečními obtížemi a celkově oslabeným organismem. V období jeho smrti u nás ještě nebyla dostupná antibiotika, tudíž zápal plic byl i pro zcela zdravé lidi smrtelný.
Bohužel, bohudík?
Čapek byl svou osobností, intelektem i životními postoji velikán. Čest jeho památce.
Kdo ví, o co svět jeho smrtí přišel. Neboť je možné se domnívat, že by byl schopen nám předat další svá varování, vize či fantastické příběhy, které by se z prvotních sci-fi příběhů stávaly budoucím zrcadlem společnosti. Stejně jako například R.U.R.
Nicméně je velmi pravděpodobné, že pokud by neodešel ze světa touto cestou, musel by buď velmi rychle s podlomeným zdravím emigrovat nebo by byl zcela jistě usmrcen hanebnými metodami nacistů.
Jak je jasné, Čapek silně odsuzoval a kritizoval nacismus i fašismus. Byly to pro něj nelidské a nebezpečné ideologie. Svými postoji se netajil. Měl blízký vztah k Masarykovi i k Benešovi a zároveň disponoval silným vlivem na širokou veřejnost. Všechno toto zmíněné bylo příčinou, proč byl na seznamu gestapa mezi osobami, které měly být zatčeny ihned po okupaci. Nešlo jen o jeho knihy, ale i o antifašistické články v tehdejších Lidových novinách a další aktivity.
Zdroje1 uvádí, že když si pro něj přišli, aby ho zatkli, bylo jim řečeno, že již zemřel. Jeden z nacistů měl chladně odvětit „škoda“.
Emigrace a uzdravení by bylo jeho nejlepším osudem. Daleko pravděpodobněji by však došlo k popravě či odvlečení do jednoho z koncentračních táborů, kde mimo jiné zemřel jeho bratr, Josef Čapek.
Intelektuálové, kteří byli silnými osobnostmi ve veřejné sféře, byli buď nuceni k propagandě a byl na ně vyvíjen nátlak k tomu, aby byli „zlomeni“. Což by skrze silná morální stanoviska nebyl zřejmě Čapkův případ.
Ti, kteří nebyli ochotni spolupracovat, byli umlčeni a fyzicky zlikvidováni nedůstojným odchodem, kterého se bohudík Karel Čapek nedožil.
Jeho předčasná smrt byla smutnou tragédií ve všech kruzích české společnosti, nicméně ho uchránila před závažnějším utrpením, které potkalo jeho bratra, přátele, vrstevníky i kdejaké známé. Můžeme se jen domnívat, co krutého by ho čekalo pod rukama šílených nacistů bez morálky, což tolikrát sám kritizoval. Bohudík, že se toho nedožil.
Jeho slova jsou i po sto letech klíčovými díly české i světové literatury a neměli bychom na ně zapomínat. I po své smrti je stále jedním z nejlepších českých spisovatelů.
Zdroje:
Kdo pohřbí Karla Čapka?
