Článek
R.U.R. zná každý. Příběh o robotech, kteří odstraní lidstvo. Čapkova tvorba je však mnohem širší a vizionářštější. Ve svých dalších knihách zkoumá mocenskou manipulaci, morální hodnoty, ignoraci, hrozbu válek i zneužití vědy či vnitřní boj mezi svědomím a realitou. Často se ptal: Můžeme přežít vlastní vynálezy? Můžeme zůstat lidmi i ve světě, který to odmítá? Dnes jsou jeho otázky ještě naléhavější.
Čapek nebyl jen spisovatel, ale i pozorovatel lidské pýchy, slepoty a strachu. Jeho díla jako R.U.R., Válka s Mloky nebo Bílá nemoc dnes čteme spíš jako vlastní zrcadlo celé společnosti než jako fikci. A je až znepokojivé, jak věrný pohled to je.
Úvodem o Karlu Čapkovi
Čapek sám o sobě jistě nebyl kontroverzní ve smyslu provokace nebo skandálů. Ale jeho pevné postoje a odmítání ideologické slepoty, zejména v období nástupu totalit, mohly být vnímány přinejmenším jako nepohodlné.
Nicméně sdělení a paralely skryté v mnoha jeho textech, které objevujeme až o sto let později, mohou jistou kontroverzi přinášet. Neboť jak si ukážeme, tento jeden z nejvýznamnějších českých spisovatelů se až s děsivou přesností trefil v tom, co lidstvo čeká. A co je teď naší současností.
R.U.R neboli Rossumovi univerzální roboti
Drama z roku 1920 a povinná četba mnohých z nás. Příběh o továrně R.U.R., kde se vyrábějí umělé bytosti, roboti. Jsou silní, poslušní a levní. Zpočátku slouží lidstvu, ale postupně si uvědomují vlastní sílu a zbytečnost lidí. Vypukne vzpoura, při níž roboti vyhladí lidstvo. Přežije jen Alquist, dělník, který neumí roboty zničit ani znovu vyrobit.
Na konci ale dva z nich, Primus a Helena, projeví lásku. V tom se rodí nový začátek, i když už bez lidí.
Dílo, kterým Čapek předběhl svou dobu. A to nejen tím, že hluboce zpochybňuje směr, kterým se lidstvo ubírá.
Čapek v tomto textu stvořil nelidskou, můžeme říci, umělou inteligenci. V R.U.R. jsou roboti vytvořeni člověkem , nejen k práci, ale nakonec i k jeho nahrazení, v mnoha a mnoha odvětvích.
A dnes? Dnes se AI stále více podílí na rozhodování, tvorbě obsahu i řízení systémů. Otázka autonomie umělé inteligence je aktuální. Může mít vlastní vůli? Může převzít kontrolu? Například nad prozatímně banálním úkolem?Karel Čapek snad jako by tušil riziko „stvoření“, které přesáhne svého tvůrce.
Není to ale jediný prvek. Pojďme dál. Roboti v Čapkově podání jsou stvořeni pro efektivitu, bez emocí, bez práv. Jsou levní a neúnavní. Díky čemuž se lidé stanou pracovně zbytečnými.
Totéž řešíme dnes. Umělá inteligence a automatizace kvapně nahrazují nejen lidskou práci, ale i jejich přemýšlení. A to od dělníků po právníky, lékaře nebo učitele. Filozofické dilema bytí pak může znít, zdali umělá inteligence zvýší lidskou svobodu nebo učiní člověka nadbytečným a nepotřebným, právě jako v onom utopickém dramatu Karla Čapka.
A co etika? V tomto díle nejsou roboti schopni emocí či soucitu, ovšem pak se vzbouří. Čapek tím zřejmě upozorňuje na morální rozměr tvorby. Co když si nevšimneme, kdy už není dílo umělé inteligence jen nástroj.
U dnešní AI řešíme podobné věci. Například: má mít umělá inteligence etický rámec? A jak zabránit zneužívání? Možná by se dnes Karel Čapek ptal: Když stvoříš inteligenci, jsi za ni odpovědný i za její činy?
R.U.R. je vizionářské dílo, které předběhlo dnešní AI debaty o více než století. Čapek přesně pojmenoval etické i existenciální otázky, které dnes řeší výzkumníci, vývojáři i politici. A přestože jeho roboti byli biologičtí, princip je stejný. Když tvoříme něco mocného, musíme myslet i na důsledky.
Co na to říct, kniha končí vyhynutím lidstva, což je sice šokující konec pro tehdejší publikum, ale dnešní čtenáři to mohou vnímat jinak.
Závěrem k této části stojí za to zmínit klíčové momenty v díle samotném a podívat se i na skutečnost, jak to bylo s vývojem umělé inteligence.
- V R.U.R. je prvním milníkem vznik robotů, u AI jsou to první teoretické základy (cca 1950) položeny otázkou, zdali může stroj myslet.
- V R.U.R. je na druhém místě masová výroba robotů, kteří nahrazují lidi a společnost začíná být závislou na umělých bytostech. U AI je to zrod prvních programů, které začínají řešit jednoduché a úkoly/problémy a usilovná práce na zdokonalování systémů.
- V R.U.R. nastávají pokusy o humanizaci systémů a jejich zlidštění. To samé můžeme vnímat u AI. Vizuální vzhled připomíná dokonalé lidi, kteří vedou smysluplné rozhovory lidským hlasem.
- V R.U.R. dochází ke vzpouře, vyhlazení lidí a lásce mezi roboty. Umělá inteligence zatím lidstvo nahrazuje v práci, přemýšlí jako člověk, mimo to se dá snadno zneužít a dochází k mnohým etickým dilematům.
Rossumovi univerzální roboti a vývoj umělé inteligence se až děsivě podobají ve své struktuře vývoje. Od nadšení přes masové využití až po krizi.
Válka s Mloky, Bílá nemoc
Ve válce s Mloky (1936) můžeme najít mnoho paralel anebo ji dokonce vnímat jako úsměvné podobenství založené na alegorii. Čapek zde vypráví příběh, ve kterém lidé objeví inteligentní druh obojživelných mloků. Ti jsou zpočátku využíváni k práci, ale nakonec se vzbouří a rozpoutají globální konflikt, válku o planetu.
Mloky si můžeme představit opět jako metaforu umělé inteligence, geneticky modifikovaných bytostí. Lidé ignorují jejich rozvoj a frustraci, až je nezvratně pozdě. Stejně jako u AI bychom mohli „pěstovat“ technologii nebo sílu, kterou nechápeme, ale využíváme ji do vyčerpání, až nás přeroste. Ale hledat ve dvou dílech stejnou pointu by byla nuda.
Pojďme si Válku s Mloky s decentní nadsázkou a špetkou humoru přirovnat k vysokým politikům na státní úrovni. Anebo ke světovým lídrům. Naše vrcholové zákonodárce jsme si sami zvolili, aby činili ústavní, politickou práci. Obvykle nedodrží co slíbí a rozdělí společnost. Frustrace bývá často patrná. A někdy i bohužel, jak vidíme v posledních letech, měsících i dnes, je zřejmá válka o území.
Jak je to v tomto díle dál? Mlokové ničí kontinenty. V knize se zrcadlí změny klimatu. Můžeme tam dokonale číst pasáže u útěcích před mloky a srovnat je s migrací současného světa. O aroganci, ignoraci a lhostejnosti mocností nemluvě. V knize všichni věděli o co jde, ale nikdo nezasáhl. Politický alibismus jak vyšitý.
Jak je jen možné, že je to tak děsivě blízké současné světové situaci?
Čapek v tomto textu jednoznačně varuje před fašismem, kapitalismem, kolaborací i kombinací chamtivosti s lhostejností.
Bílá nemoc
Až zoufale úsměvné mohou být paralely díla Bílá nemoc (1937). Lidská společnost je v tomto Čapkově díle zasažena smrtelnou nemocí, která se projevuje bílými skvrnami na těle. Jediný lékař Galén má lék, ale odmítá ho dát, dokud vlády neukončí válku. Režim raději válčí dál a země kolabuje.
Stačí si vzpomenout na COVID-19. Rozdělení společnosti, stovky názorů, nedůvěru v lékaře, ve zkušenosti i experty, neutuchající dohady napříč zdravotnickými obory i politikou, demonstrace apod.
Dnes navíc hrozí biologické zbraně, pandemie z klimatických změn, nebo nedostatečný přístup k lékům ovlivněný korporacemi či mocenskými zájmy.
V knize je Lékař Galén jako etická brzda, kterou mocní ignorují. Metafora do dnešní doby je taková, že vědci a experti bývají až příliš často přehlušení byznysmeny, farmaceutickým průmyslem a politiky.
Čapek klade důraz na morálku versus pragmatismus války, což je v současné době velmi aktuální na více světových stran. Až velmi často se svět musí ptát, co je důležitější? Zdali humanita nebo geopolitika
Kdyby se naplnila Bílá nemoc, mohla by civilizace potažmo lidstvo padnout ne kvůli nemoci, ale kvůli neschopnosti se morálně dohodnout.
Zde je bezpochyby znázorněno morální selhání společnosti, neboť je v knize lékař Galén zavražděn zfanatizovaným davem. Vlády válku nezastaví, nemoc se šíří dál a čtenář na závěr cítí jen tíhu zbytečné a zoufalé tragédie…
Možná dnes potřebujeme Karla Čapka víc než kdy jindy. Ne jako proroka budoucnosti, ale jako někoho, kdo nám ukazuje, že všechno začíná u člověka. A že budoucnost není to, co napíšeme do kódu, ale to, co uděláme nebo neuděláme teď.
Otázkou na úplný závěr zůstává, které jeho dílo by bylo záhodno číst zrovna teď?
* O tom, jak děsivě aktuální je Čapkova Továrna na absolutno nebo Krakatit si podrobněji představíme příště.
